12 C 160/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou domáhala zaplacení částky 102 774,19 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 10. 2022 nájemní smlouvu, na základě které poskytla žalované k dočasnému užívání byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu č. p. 1245 nacházejícím se na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zatímco žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané měsíční nájemné a zálohy na služby. Žalovaná se však ocitla v prodlení, když sjednané nájemné a zálohy na služby nehradila řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně nájem vypověděla. Žalovaná však byt nadále užívala, přičemž dluh za období od prosince 2024 do března 2025 se bezdůvodně obohatila co do částky 102 774,19 Kč. Na tento dluh ke dni podání žaloby ničeho neuhradila, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 10. 2022 smlouvu označenou jako smlouva o nájmu (dále jen „smlouva“), na základě které přenechala žalované k užívání byt č. , hodnota, ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží budovy na adrese , adresa, , a to na dobu určitou do 31. 12. 2024. Žalovaná se na oplátku zavázala platit měsíční sjednané nájemné dle evidenčního listu a zálohy na služby, jejichž výše činila od září 2024 částku 27 000 Kč měsíčně a od března 2025 částku 21 774,19 Kč. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit případné nedoplatky z vyúčtování energií (nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí, evidenčními listy platnými od 1. 9. 2024 a od 1. 3. 2025). Dne 4. 4. 2023 žalobkyně vypověděla žalované smlouvu ze dne 18. 10. 2022, neboť žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby za dobu nejméně 3 měsíců, a to od listopadu 2022 do března 2023 s tím, že celková dlužná částka činila 152 706 Kč a nájem skončil dnem 25. 4. 2023 (výpovědí ze dne 4. 4. 2023 včetně dodejky, upomínkou z téhož dne). Žalovaná však byt nepředala zpět žalobkyni, která žalovanou opětovně vyzývala k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši nájemného a záloh na služby (upomínkou ze dne 19. 2. 2025 včetně dodejky). Dne 16. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby předžalobní upomínkou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 16. 6. 2025 včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh něčeho uhradila.5. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala, jako pronajímatel, přenechat žalované, jako nájemci, věc (v tomto případě bytovou jednotku) k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala za to žalobkyni platit nájemné a nedoplatky vyúčtování služeb. Žalovaná však nájemné a služby ve shora uvedeném rozsahu neuhradila. Nájemní smlouva byla vypovězena v souladu s § 2291 odst. 1) o. z. žalobkyní dne 4. 4. 2023 bez výpovědní doby, avšak žalovaná po skončení nájmu pokračovala v užívání bytu, aniž by žalobkyni hradila nájemné či zálohy na služby. Žalovaná se proto bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 o. z., čímž jí vznikla povinnost vydat žalobkyni, oč se obohatila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nedoplatků na nájemném a vyúčtování služeb a vydání bezdůvodného obohacení o celkové výši 102 774,19 Kč výzvou i předžalobní upomínkou, přesto však žalovaná k dnešnímu dni na svůj dluh ničeho neuhradila. Soud tak žalobkyni tuto částku ve výroku I. přiznal.7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná svůj dluh neplnila řádně a včas, tj. ve lhůtách stanovených ve výzvách žalobkyně, dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, a to náhrada nákladů řízení však účelně vynaložených. Žalobkyně je městskou částí, jednotkou místní samosprávy územně členěného statutárního města Prahy, která je povinna spravovat svěřený i vlastní majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je přitom vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není zde proto zásadně důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti , datum, . I. ÚS 195/11; nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , Anonymizováno, ). Není tím však vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o vyklizení bytu. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné shledat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené.9. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši 5 139 Kč, neboť se jedná o náklad nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu a paušální náhradu, jež by byla žalobkyni přiznána za jednotlivé procesní úkony jako účastníku bez právního zastoupení, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Tato částka přitom činí 600 Kč a odpovídá dvěma paušálním náhradám po 300 Kč připadajícím na předžalobní výzvu k plnění a na sepsání návrhu ve věci samé, a to v souladu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 shora citované vyhlášky. Celkem tak soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 739 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.10. Lhůta ke splnění povinnosti uložené rozsudkem byla určena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a platební místo pro náhradu nákladů řízení k rukám advokáta stanoví § 149 odst. 1 o. s. ř.