12 C 209/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 127 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 26. 4. 2023 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 190 000 Kč, zatímco žalovaný se ji zavázal vrátit nejpozději do 26. 4. 2024. Žalovaný se však ocitl v prodlení, když žalobkyni uhradil pouze částku 63 000 Kč v 18 splátkách a dále již ničeho neuhradil, a to i přes předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 4. 2023 uzavřena smlouva označená jako smlouva o půjčce peněz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout částku 190 000 Kč, zatímco žalovaný se zavázal tuto částku splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 300 Kč, splatných vždy k 13. dni v měsíci (smlouvou ze dne 26. 4. 2023). Žalovaný se ocitl v prodlení, když sjednané splátky nehradil řádně a včas a od 9. 8. 2023 do 2. 2. 2025 uhradil pouze částku 63 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně, jehož celková výše činila ke dni 10. 7. 2025 částku 150 795 Kč. (výpisem z účtu žalobkyně, předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2025).5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 190 000 Kč, avšak žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 63 000 Kč.7. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě svůj dluh neuhradil, dostal se do prodlení (§ 1968 občanský zákoník), a žalobkyně je tak oprávněna požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a úroku rovněž úrok z prodlení (ust. § 1970 občanský zákoník). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Z uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. plně vyhověl.9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 678 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 127 000 Kč sestávající z částky 6 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby) a z částky 3 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč.11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.