Obvodní soud pro Prahu 10 15 C 141/2026-16 – Náklady řízení

Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve splátkách , částka, měsíčně skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku ve výši 13,49 % ročně. Strany si sjednaly poplatek za pojištění úvěru , částka, . Uvedla dále, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného , a to kromě jiného i na základě výpisů z bankovního účtu. Žalovaný nejprve v období od , datum, do , datum, sjednané splátky hradil řádně a včas. Od , datum, se však dostal do prodlení. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Kromě jistiny nesplaceného úvěru požadovala zaplacení i kapitalizovaného úroku z úvěru (smluvního úroku) a smluvní pokutu , částka, . PO zesplatnění úvěru ještě žalovaný zaplatil dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, . Tyto splátky žalobkyně započetla na úhradu smluvní pokuty, příslušenství v podobě úroku smluvního úroku a dále na úhradu jistiny. Jelikož však žalovaný již dále nic dalšího nesplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy, domáhala se žalobkyně zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, a dále smluvního úroku z úvěru ve výši 13,49 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do , datum, a dále smluvního úroku z úvěru ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny za období se zohledněním částečných splátek a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za období se zohledněním částečných splátek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z předložených listin učinil následující skutková zjištění:4. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, , který žalovanému následně převeden bezhotovostně na účet. Takto žalovaný čerpal celkem , částka, (smlouvou o úvěru, výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet sjednané úroky ve výši 13,49 % ročně, a to společně s jistinou a pojištěním ve výši , částka, měsíčně. Dále se zavázal splatit jednorázový poplatek , částka, Předpokládaná roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 15,39 %. Úvěr měl být splacen , datum, (smlouvou o úvěru). Žalovaný nesplácel řádně a včas, proto mu žalobkyně dopisem ze dne , datum, , oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru (oznámením o zesplatnění úvěru a podacím archem). Žalovaný však dále splatil pouze část dluhu, a proto ho žalobkyně vyzvala ještě předžalobní výzvou (předžalobní výzvou a potvrzením o odeslání).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla možnost čerpat úvěr , částka, . Žalovaný se zavázal splácet pravidelně měsíčně úroky z úvěru a jistinu , částka, . Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.13. Podle soudu lze uzavřít, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně doložila, jakým způsobem před uzavřením smlouvy, postupovala. Zejména předložila bankovní výpisy z rozhodného období před uzavřením, úvěrové smlouvy. Dále ověřila poměry žalovaného prostřednictvím individuálního šetření. Zjistila, že žalovaný měl pravidelné příjmy ze zaměstnání a učinila si přehled o jeho hospodaření. Zohlednila, že žalovaný již splácel jiné úvěry, nicméně s ohledem na výši příjmu na straně jedné a výši splátek na straně druhé uzavřela, že je v možnostech žalovaného úvěru splácet. Příjmy celé domácnosti byly , částka, s tím, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného ve výši cca , částka, a náklady celé domácnosti kalkulovala částkou , částka, . Z výpisu za bankovního účtu vyplývá, že jím uváděné příjmy byly pravdivé. Z pohybů na běžném účtu lze potvrdit běžné spotřební chování, platby potravin, pohonných hmot, jízdného apod. Z účtu dále odcházely platby na jiné účty žalobce, nebo jeho rodinných příslušníků. Neobjevovaly se platby sázkovým kancelářím, či neprůkazné platby za účelem vytvoření zdání, že žadatel je solventní. Co se závazků žalovaného týče, z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI vyplývá, že žalovaný v rozhodné době splácel úvěr u jiných společností s měsíčními splátkami cca , částka, . I tuto informaci lze ověřit z předloženého výpisu z bankovního účtu. Žalovaným uváděné příjmy a závazky tedy byly uvěřitelné a žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti mohla oprávněně dospět k závěru, že finanční situace žalovaného umožňuje úvěr splácet ve sjednaných splátkách , částka, . V dané věci je dále rozhodné, že i přes sjednanou hodnotu úvěrového rámce žalovaný po poměrně dlouhou dobu odpovídající cca 13 měsícům úvěr řádně splácel, což jedině svědčí o tom, že počáteční nastavení podmínek úvěru odpovídalo možnostem žalovaného. V dané věci žalobkyně prokázala, že postup na základě modelu nebyl jediným kritériem a poměry žalovaného posuzovala individuálně.14. Soud neshledal důvod neplatnosti úvěrové smlouvy ani pro nepřiměřenou úrokovou sazbu, jež by byla v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba odpovídala zhruba 1,5 násobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů v daném čase, neboť z databáze ARAD se podává, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v , Anonymizováno, 8,81 %. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, ).15. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zde není žádný důvod neplatnosti úvěrové smlouvy, ke kterému by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů nezastoupeného účastníka v souladu s recentní judikaturou ve výši , částka, za úkon, tj. celkem , částka, za dva úkony (předžalobní výzva, žaloba).18. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.