46 C 127/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 650 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 27. 2. 2024 distančním způsobem uzavřela , Anonymizováno, a poskytla mu peněžitou , Anonymizováno, v částce 10 000 Kč. Žalovaný se tuto , Anonymizováno, zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 6 000 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách. Poslední splátka byla splatná dne 5. 5. 2024. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, přičemž tyto informace ověřovala i nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. První jednání ve věci bylo nařízeno na den , datum, . Žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Žalovaný, jenž byl o konání jednání řádně a včas vyrozuměn (doručení vykázáno dne 8. 12. 2025), se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se svou nepřítomností připravila o poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je potřeba doplnit skutková tvrzení a důkazy k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a též o poučení podle § 118b odst. 1 a § 119a odst. 1 o. s. ř., právnická osoba, řízení byl prokázán tento skutkový stav:5. Mezi účastníky byla dne 27. 2. 2024 distančním způsobem uzavřena , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému , Anonymizováno, v částce 10 000 Kč. Žalovaný se tuto zápůjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 6 000 Kč, a to ve dvou splátkách po 5 333 Kč a jedné (poslední) splátce po 5 334 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za každou písemnou upomínku byl pak žalovaný povinen uhradit náklady v částce 500 Kč (prokázáno: , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, ). Předmětná , Anonymizováno, byla žalovanému poskytnuta v den uzavření , Anonymizováno, na jeho , Anonymizováno, č. , č. účtu, (prokázáno: , Anonymizováno, z účtu žalobkyně). Žalovaný neuhradil ničeho, pročež byl opakovaně upomínán a byla mu též zaslána , Anonymizováno, , Anonymizováno, (prokázáno: , Anonymizováno, ze dnů 1. 4. 2024, 12. 4. 2024, 10. 5. 2024; , Anonymizováno, o zesplatnění ze dne 1. 5. 2024; , Anonymizováno, výzvou ze dne 30. 1. 2025 + , Anonymizováno, lístkem z téhož dne).6. Po právní stránce soud věc posoudil takto:7. , Anonymizováno, uzavřená mezi účastníky je svou podstatou , Anonymizováno, dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž platí, že žalobkyně ji uzavírala coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Úvěr poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měla tedy žalobkyně povinnost posoudit před poskytnutím , Anonymizováno, úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. Úvěr pak měla žalobkyně podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.8. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla toliko vágní tvrzení, jež odmítla konkretizovat (v podání ze dne 21. 10. 2025) a svou neúčastí na ústním jednání ve věci se navíc připravila o výše zmíněné poučení podle § 118a o. s. ř. Soud proto neměl za to, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením , Anonymizováno, posuzována a podle § 87 odst. 1 Zákona shledal Smlouvu absolutně neplatnou.9. Soud proto přiznal žalobkyni toliko nárok na zaplacení částky 10 000 Kč představující dlužnou jistinu (žalovaný neuhradil ničeho) a bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Podle § 1970 o. z. pak soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení vychází z data odeslání předžalobní výzvy dne 30. 1. 2025 doručené podle § 573 o. z. dne 4. 2. 2025. Den následující je počátkem prodlení.10. Co do zbytku v částce 9 650 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 000 Kč soud žalobu pro absolutní neplatnost , Anonymizováno, zamítnul.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46,55 Kč, přičemž tato částka představuje 1,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 49,11 %). Tyto celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 650 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.