59 C 177/2025-50 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 730,41 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno výroku II tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s její právní předchůdkyní (společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 12 540 Kč do , datum, . Z dluhu žalovaný zaplatil pouze 2 000 Kč, následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, která požadovala uhradit pouze jistinu 13 910,68 Kč a poplatek 819,73 Kč. Tuto dlužnou částku žalovaný do dnešního dne neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když byl úvěr poskytnut v České republice. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení se záhlavím předmětné smlouvy, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.6. Dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 15 000 Kč. Vedle vrácení této částky se zavázal k zaplacení poplatku ve výši 12 540 Kč. Dluh měl splácet ve splátkách do , datum, (zjištěno z této smlouvy). Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni (zjištěno z této smlouvy, strany 249 seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty ze dne , datum, ). Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, se lhůtou k plnění do , datum, (zjištěno z této předžalobní výzvy ze dne , datum, a předmětného podacího lístku). Z dlužné částky vrátil žalovaný celkem 2 000 Kč.7. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě kterých mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Vedle vrácení této částky se zavázal k zaplacení poplatku ve výši 12 540 Kč, uhradil však pouze částku 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, se lhůtou k plnění do , datum, .8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), ve znění pozdějších předpisů, přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.10. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 2 písm. a), věty první, zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.13. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši úroku, respektive poplatku, který byl ve smlouvě ujednán.14. Dle databáze ARAD se v době zřizování úvěrů pohybovala obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů okolo 14,29 % ročně. Strany si za poskytnutí úvěru sjednaly poplatek 12 540 Kč, přičemž výše úvěru činila 15 000 Kč. Jedná se přitom o poplatek za poskytnutí úvěru a fakticky se tak neliší od úroku, neboť jde o vyjádření hodnoty úvěru. Poplatek představuje 83,60 % z poskytnuté částky, což je téměř pětinásobně více, než kolik byla obvyklá praxe peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je v rozporu s dobrými mravy úrok, který je byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).15. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz rozsudek ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90, rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, nebo rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.“.16. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Žalobkyni tak nevzniklo právo na zaplacení sjednaného poplatku.17. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. Žalovaný žalobkyni vrátil částku 2 000 Kč a z bezdůvodného obohacení mu tedy zbývá uhradit 13 000 Kč. O tuto částku se žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Co do této částky je tedy žaloba důvodná, ve zbytku byl návrh žalobkyně zamítnut.18. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost je dána dle výzvy k zaplacení dlužné částky, když se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení. V ní byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do , datum, a následujícího dne se tak dostal do prodlení.19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 88,30 % uplatňovaného nároku (13 000 z 14 730,41) a má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 76,60 % (88,30 –11,70).20. Při plném procesním úspěchu by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudní poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v částce 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby a 21% DPH ve výši 315 Kč, tedy v celkové výši 2 615 Kč. Při reflektování částečného úspěchu tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů částku 2 003,10 Kč (76,60 % z 2 615).