10 C 127/2021-41 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 687 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci dne 30. 10. 2020 uzavřeli úvěrovou smlouvu, kterou lze uzavřít pouze prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] nebo mobilní aplikace. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřována identita žadatele. K ověření totožnosti při výplatě úvěru na bankovní účet musí klient odeslat 1 Kč na bankovní účet žalobkyně, případně zaslat výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy byla žalovanému dne 30. 10. 2020 poukázána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Splatnost byla stanovena na 30 dní od poskytnutí úvěru. Účastníci dále sjednali poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil ničeho, dostal se do prodlení a byly mu žalobkyní dle smlouvy účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč a jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Dlužnou částku ve výši 3 687 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 3 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč a smluvní pokuta ve výši 90 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, dlužnou částku neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 29. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 30. 10. 2020 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a sazebníkem poplatků platným od 1. 2. 2017 a od 8. 4. 2018 bylo zjištěno, že účastníci dne 30. 10. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatky do 30 dnů od jeho poskytnutí. Účastníci sjednali doplňkovou službu expres výplata za poplatek 199 Kč a službu bezpečná splátka za poplatek 99 Kč měsíčně. V sazebníku poplatků byly sjednány účelně vynaložené náklady za vymáhání a smluvní pokuta za prodlení. 4. Ze snímku obrazovky telefonu s účtem žalovaného ve spojení s kopií jeho občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného a majitele účtu č. [bankovní účet]. 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za měsíc červenec 2019 ve spojení s úvěrovou zprávou a snímky obrazovky počítače žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný předložil žalobkyni výpis z účtu za měsíc červenec 2019, na nějž byl počáteční zůstatek ve výši - 46,39 Kč, dne 21. 7. 2019 byla vložena hotovost ve výši 24 000 Kč a dne 29. 7. 2019 příchozí platba ve výši 5 130 Kč, odchozí platby činily celkem 20 276 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 8 807,36 Kč. Žalovaný měl dle úvěrové zprávy žalobkyně 2 žádosti o úvěr, 8 odmítnutých žádostí, 13 odvolaných, 1 existující splátkový kontrakt a 12 ukončených splátkových kontraktů. Dle snímků obrazovky počítače žalobkyně provedla kontroly ISIR, CRIBIS a SOLUS ohledně žalovaného s negativními výsledky. 6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedené platbě a výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně obdržel dne 30. 10. 2020 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 3 000 Kč, neuhradil žalobkyni ničeho. 7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 4. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení částky 3 687 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy. 8. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně do 29. 11. 2020, avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně proto vyčíslila též účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 90 Kč. 9. Smlouvu o úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení o skutečnosti, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a označila důkazy k jejich prokázání, uvedla, že žalobkyně důsledně zjišťovala kreditní skóre žalovaného, k čemuž využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalovaný měl čistý měsíční příjem 30 000 Kč jako OSVČ, měsíční výdaje domácnosti na bydlení činily 15 000 Kč, neměl žádnou vyživovací povinnost, žalobkyně provedla též lustraci v registru SOLUS, kde nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, v registrech CEE, ISIR a NRKI žalovaný nebyl nalezen. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 13. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když vycházela ze statistického modelu a dle žalobkyně žalovaný dosahoval příjmů ve výši 30 000 Kč měsíčně jako OSVČ, výdaje jeho domácnosti na bydlení činily 15 000 Kč, neměl vyživovací povinnost a nebyl zjištěn závazek žalovaného po splatnosti. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za červenec 2019, úvěrovou zprávu a snímky obrazovky počítače s výsledky kontrol. Soud konstatuje, že žalobkyně neuvedla, z jakých zdrojů zjistila údaje o příjmech a výdajích žalovaného, když z předloženého výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2019 vycházet nemohla, neboť se jednalo o více než 1 rok starý výpis a pouhé lustrace v registrech nejsou pro posouzení úvěruschopnosti dostačující. Sama žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnotila jako dostatečný na základě výsledku kreditního scoringu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je však zřejmé, že na základě předložených důkazů nemohla žalobkyně posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet, když řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání příjmů a výdajů žalovaného a bez tohoto porovnání nelze úvěruschopnost posoudit. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy