10 C 139/2021-39 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 81 382,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 2. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč, žalovaný se zavázal jej žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce a zaplatit úroky a poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 80 000 Kč, avšak nezaplatil ničeho. Žalobkyně proto dle úvěrových podmínek úvěr ke dni 14. 9. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval. Dlužnou částku ve výši 81 382,95 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 80 000 Kč, poplatky ve výši 57 Kč, poplatky za pojištění ve výši 595,95 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok, který kapitalizovala ke dni sepsání žaloby ve výši 20 551,94 Kč, úrok ve výši 28,88 % ročně z částky 80 000 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 188,98 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81 382,95 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 29. 11. 2021 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, a soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Smlouvou flexibilní půjčka – revolvingový úvěr ze dne 27. 2. 2020 [číslo] ve spojení s úvěrovými podmínkami – revolvingový úvěr, dokumenty k pojištění a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně bylo prokázáno, že účastníci dne 27. 2. 2020 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku ve výši 28,88 % ročně, poplatků a pojištění splácet ve splátkách v minimální výši 2 232 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Dále byla mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky a pojištění s úhradou ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Podpisem smlouvy požádal žalovaný o první čerpání úvěru v uvedené výši převodem na účet. 4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě [číslo] bylo zjištěno čerpání částky 80 000 Kč bezhotovostním převodem dne 18. 3. 2020 a skutečnost, že žalovaný splátky nehradil. 5. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období leden 2020 ve spojení s úvěrovou zprávou a potvrzením o provedení dotazu do registru SOLUS bylo zjištěno, že k ověření úvěruschopnosti žalovaný předložil výpis ze svého účtu, kdy příchozí platby činily celkem 45 992 Kč, když dne 7. 1. 2020 byla připsána částka 14 319 Kč a dne 14. 1. 2020 částka 16 628 Kč a 15. 1. 2020 byl proveden vklad hotovosti ve výši 15 000 Kč, odchozí platby činily celkem 55 853,32 Kč, konečný zůstatek činil 346,10 Kč. Žalovaný měl podle úvěrové zprávy 2 odmítnuté žádosti, 8 existujících kontraktů a 6 ukončených. Z potvrzení o provedení dotazu žalobkyní do registru SOLUS bylo zjištěno, že tato dotaz provedla dne 27. 2. 2020 a nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. 6. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 14. 9. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 15. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 1. 10. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal částku ve výši 80 000 Kč převodem na účet dne 18. 3. 2020. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 28,88 % ročně, poplatky a pojištěním v minimálních měsíčních plátkách po 2 232 Kč. Žalovaný nehradil ničeho, a žalobkyně proto úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě. 8. Smlouvu o úvěru soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Žalobkyně na výzvu soudu, aby označila důkazy k prokázání, že před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, doplnila, že prověřovala bonitu žalovaného důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Uvedla, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 30 947 Kč jako podnikatel, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti dosahoval částky 19 000 Kč, výdaje na bydlení 11 000 Kč, souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků činila 4 131 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost a žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE, a ISIR, přičemž doložila pouze negativní výsledek z lustrace v registru SOLUS. Dále uvedla, že od žalovaného vyžádala výpis z účtu za měsíc leden 2020, ze kterého vyplývá výše jeho příjmu, výše nájmu a skutečnost, že byl zaměstnán u [příjmení] [jméno] [příjmení], jak potvrdil ve smlouvě. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Soud vycházel z nálezu Ústavní soud sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 12. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s řádnou péčí, předložila úvěrovou zprávu, potvrzení o dotazu na registr SOLUS a výpis z účtu žalovaného za měsíc leden 2020. Z výpisu z účtu vyplývají výše uvedené příjmy, avšak současně výdaje, když konečný zůstatek na účtu činil 346,10 Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že z těchto výstupů nemohla žalobkyně posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet, neboť pouze jedním výpisem z bankovního účtu nelze ověřit příjmy a výdaje žalovaného, když navíc výdaje na účtu za měsíc leden 2020 přesahovaly příjmy v tomto měsíci cca o 10 000 Kč. Pouhé lustrace žalovaného v registrech, z nichž byl doložen pouze registr SOLUS, nejsou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostačující. Skutečné výdaje žalovaného žalobkyně žádným způsobem neověřovala. Sama žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr vyhodnotila jako dostatečný na základě statistického modelu. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného však zákon spatřuje především v porovnání příjmů a výdajů žalovaného. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. 13. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného j