10 C 146/2021-51 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 72 030,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 26. 4. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, který převzal při uzavření smlouvy hotovost ve výši 50 000 Kč a zavázal se zaplatit poskytnutou zápůjčku ve výši 50 000 Kč a částku ve výši 35 858 Kč tvořenou kapitalizovaným úrokem ve výši 12 253 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 16 630 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 975 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 4 899 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 10. 2020. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, naposledy zaplatil dne 26. 9. 2019 a uhradil celkem 13 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dlužnou částku ve výši 72 030,24 Kč tvoří jistina ve výši 42 632,17 Kč a poplatek ve výši 29 398,07 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 29 % ročně z částky 42 632,17 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok za období od 27. 10. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 1 820,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 42 632,17 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 26. 10. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 4 973,75 Kč. Ačkoli byl žalovaný upomínán, dlužnou částku neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, a proto byl zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 4. 2019 ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce a tabulkou umoření bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku s poplatkem ve výši 35 858 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 899 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 4 897 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti 50 000 Kč při uzavření smlouvy, ale nehradil splátky řádně a včas. Pevná roční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyni zaplatil 13 000 Kč. 4. Ze Zákaznické karty žalovaného ze dne 26. 4. 2019 vyplývá, že pracoval na hlavní pracovní úvazek s měsíčním příjmem ve výši 13 678 Kč, který doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč, které nedoložil, a interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 2 372 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Žádné výdaje žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nedoložil. 5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2014 ve spojení se mzdovým výměrem ze dne 30. 12. 2016 a 31. 12. 2018 a výplatními páskami vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] s čistým příjmem ve výši 14 447 Kč za [číslo] a ve výši 12 909 Kč za [číslo]. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 ve spojení s částí přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podacím lístkem z 25. 1. 2021 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu. 7. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 6. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 8. Smlouvu o zápůjčce ze dne 26. 4. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila svá tvrzení o skutečnosti, na základě kterých byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a označila důkazy k jejich prokázání, uvedla, že bylo vycházeno z příjmů, které žalovaný deklaroval a doložil pracovní smlouvou a výplatními páskami. Současně bylo ověřeno z insolvenčního rejstříku, že není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že byla prověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný sám uvedl do zákaznické karty, že platí interní splátky právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 2 373 Kč měsíčně a své další měsíční výdaje odhadl na 3 500 Kč. Soud konstatuje, že žalobkyně přes poučení soudem dle § 118a o.s.ř. neprokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když neprokázala, že byly řádně ověřeny výdaje žalovaného, čímž právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tomuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené skutečnosti shledal soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 12. Jelikož žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zaplatil 13 000 Kč, soud žalobě podle § 2991 odst. 1 o. z. vyhověl do částky 37 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal ode dne 9. 2. 2021 a to s ohledem na výzvu k plnění obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 předanou k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě do deseti dnů od dat