3 C 169/2021-24 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení celkové částky 6 771 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně dne 24. 5. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy částka 13000 Kč, a dne 19. 2. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž bylo žalované v hotovosti a v den uzavření smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřených smluv řádně nesplnila, v důsledku čehož dluží z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 24. 5. 2016 částku 6 421 Kč s příslušenstvím a z titulu Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19. 2. 2016 částku 350 Kč s příslušenstvím. Svoji aktivní procesní legitimaci žalobkyně dovozuje ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, na základě níž nabyla pohledávky vyplývající z obou uvedených smluv o zápůjčce. 2. Elektronický platební rozkaz vydaný ve věci byl zrušen usnesením ze dne 11. 8. 2021, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. V rámci předmětného usnesení soud současně vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Rovněž je poučil, že nevyjádří-li se k výzvě ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili (a žalobkyně ostatně souhlasila s projednání věci bez jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), rozhodoval soud bez jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Písemným podáním ze dne 24. 9. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu zpět v části, jíž byly uplatněny nároky vyplývající ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 24. 5. 2016, přičemž částečné zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tím, že se předmětnou smlouvu nepodařilo dohledat. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 19. 2. 2016 Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalované při podpisu smlouvy poskytla v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované ověřením údajů sdělených žalovanou v rámci dokumentu označeného jako„ Karta zákazníka“. Žalovaná se smluvně zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku včetně sjednaného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč, tj. celkovou částku 17 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka byla splatnou nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Podle Článku 1.2 smluvních podmínek se žalovaná rovněž zavázala úrok z neuhrazené částky ve výši 23,72 % ročně. Z titulu smlouvy žalobkyně zaplatila celkem 17 050 Kč, tedy své povinnosti ze smlouvy nesplnila zcela, v důsledku čehož jí vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 350 Kč (z toho 269,80 Kč na jistině zápůjčky a 80,20 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka vůči žalované z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena žalobkyni, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem odeslaným dne 13. 12. 2019. Dlužná částka nebyla žalovanou zaplacena ani přes odeslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně dne 23. 2. 2021. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 24. 9. 2021 soud výrokem I. rozsudku rozhodl podle § 96 o. s. ř. o částečném zastavení řízení, přičemž souhlas žalované s částečným zastavením řízení nezjišťoval, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. 7. Co do zbytku uplatněného nároku soud žalobě vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19. 2. 2016 splnila, když přenechala žalované při uzavření smlouvy finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, žalovaná však nikoli, neboť poskytnuté prostředky včetně sjednaných poplatků a úroku nevrátila ve smluvně sjednané době a výši. Soud proto žalované uložil výrokem II. rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 350 Kč s úrokem kapitalizovaným ke dni 29. 11. 2019 ve výši 172,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 58,28 Kč kapitalizovaným rovněž ke dni 29. 11. 2019, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 269,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 269,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. O výši zákonného úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud žalované s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů ode dne právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti věci svědčící pro stanovení lhůty delší. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, neboť k částečnému zastavení řízení co do částky 6 421 Kč s příslušenstvím došlo v důsledku procesního zavinění žalobkyně. Jelikož však žalované žádné náklady v souvislosti s vedením řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 9. Žalobkyní zaplacený soudní poplatek za žalobu se s ohledem na jeho výši (400 Kč) v daném případě nevrací, a to ani částečně.