3 C 184/2021-48 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 13 212 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že osobní automobily, jejichž provozovatelem byl žalovaný, byly v centrálním registru vozidel evidovány jako provozované a žalovaný k nim neměl v daném období sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Konkrétně se jednalo o osobní automobil [registrační značka] v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a osobní automobil [registrační značka] v období od 21. 4. 2020 do 30. 7. 2020. Žalobkyni tak podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), vznikl nárok na příspěvek. Celková výše příspěvku činila v případě osobního automobilu [registrační značka] částku 8 165 Kč splatnou dne 23. 11. 2020 a v případě osobního automobilu [registrační značka] částku 5 047 Kč splatnou dne 13. 1. 2021. Žalobkyně v obou případech vyzvala žalovaného v souladu s ust. § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. k úhradě příspěvků, žalovaný však ani přes další opakované výzvy žalobkyni dlužnou částku nezaplatil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který však byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se k výzvě soudu ze dne 7. 4. 2021 nevyjádřil ve stanovené lhůtě, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byť byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se k výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud níže uvedená skutková zjištění: 5. Ze záznamu o zjištěných údajích bylo zjištěno, že žalovaný byl v období od 19. 6. 2018 do 1. 9. 2020 evidován jako vlastník a provozovatel [značka automobilu], [registrační značka]. 6. Z kupní smlouvy ze dne 8. 4. 2020 ve spojení se záznamem o zjištěných údajích o vozidle [registrační značka] bylo zjištěno, že žalovaný se stal dne 8. 4. 2020 vlastníkem [značka automobilu], [registrační značka], a že žalovaný v období od 8. 4. 2020 do 30. 7. 2020 byl evidovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. 7. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 9. 9. 2020 ve spojení s informací k zásilce s podacím číslem [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištění vozidla [registrační značka] v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 ve výši 7 865 Kč (žalobkyně v tomto případě nepožadovala úhradu nákladů uplatnění ve výši 300 Kč), přičemž k úhradě příspěvku stanovila žalovanému lhůtu 60 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 9. 2020. 8. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 29. 10. 2020 ve spojení s informací k zásilce s podacím číslem [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za nepojištění vozidla [registrační značka] v období od 21. 4. 2020 do 30. 7. 2020 ve výši 5 047 Kč (základ příspěvku ve výši 4 747 Kč + náklady uplatnění ve výši 300 Kč), přičemž k úhradě příspěvku stanovila žalovanému lhůtu 60 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána 30. 10. 2020. 9. Z upomínek ze dne 7. 1. 2021, ze dne 18. 3. 2021 a ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dílčích dlužných částek. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 4. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 28. 4. 2021 a z další předžalobní upomínky ze dne 26. 5. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 28. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě obou dílčích dlužných částek. 11. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 vlastníkem [značka automobilu], [registrační značka], k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě základu zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 7865 Kč písemným podáním odeslaným žalovanému dne 9. 9. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala nejpozději dne 23. 11. 2020. Obdobně pak bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 21. 4. 2020 do 30. 7. 2020 vlastníkem [značka automobilu], [registrační značka], k němuž v uvedeném období rovněž nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 5 047 Kč, když základ příspěvku činil 4 747 Kč (101 dnů x 47 Kč) a náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 10. 2020, přičemž v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k uhrazení dlužného příspěvku 60 dnů. Splatnost příspěvku nastala nejpozději dne 13. 1. 2021. 12. S ohledem na výše uvedené soud konstatoval důvodnost žaloby a podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 13 212 Kč, když tato částka je tvořena příspěvkem ve výši 8 165 Kč v souvislosti s provozem vozidla [registrační značka] (základ 121 dní x 65 Kč = 7 865 Kč + náklady na uplatnění práva 300 Kč) a příspěvkem ve výši 5 047 Kč v souvislosti s provozem vozidla [registrační značka] (základ 101 dní x 47 Kč = 4 747 Kč + náklady na uplatnění práva 300 Kč). Výše jednotlivých příspěvků byla v obou případech vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek pak odpovídá § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ve věci je dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokátky za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 300 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč, přičemž tyto je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 26. 11. 2021, neboť v rámci tohoto podání žalobkyně pouze doplnila tvrzení a označila důkazy, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě.