9 C 204/2021-22 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 840 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 4. 1. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 17. 1. 2021. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 60 Kč/den – tj. celkem 840 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů. Na základě toho mu byl zřízen uživatelský účet, prostřednictvím kterého žalovaný požádal o úvěr v konkrétní výši. Žalovaný dále prostřednictvím svého uživatelského účtu odsouhlasil návrh smlouvy, a to zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Poté žalobkyně vyplatila žalovanému částku na jeho bankovní účet. Žalovaný však úvěr ve stanovené termínu nevrátil, a to ani po opakovaných výzvách ze strany žalobkyně. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k prokázání těchto tvrzení, vyzval soud žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 10. 2021 č. j. [číslo jednací] k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi ní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru, že byl dodržen kontraktační proces, tak jak žalobkyně uvedla v žalobě a že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla částku 3 000 Kč. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 10. 10. 2021. Ta však do dnešního dne nepředložila relevantní důkazy k prokázání tvrzených skutečností, respektive na shora specifikované usnesení vůbec nereagovala. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyní předložená smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč, za který se klient zavazuje uhradit též poplatek ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Tato smlouva však obsahuje toliko podpis jednatele žalobkyně. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť tato neobsahuje podpis žalovaného a žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně – v rámci uživatelského účtu žalovaného, který měl být žalovanému zřízen po zadání jeho osobních údajů. Uzavření smlouvy neprokazuje ani Kód SMS verifikace: [číslo] uvedený pod textem smlouvy, neboť z tohoto není zřejmé, že právě prostřednictvím této SMS komunikace projevil žalovaný vůli uzavřít smlouvu, a navíc ani nebylo prokázáno, že skutečně žalovaný takovou SMS, kterou by bylo lze považovat za jeho podpis (ať už jakékoli smlouvy), žalobkyni poslal. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy, nemohlo být žalobě vyhověno. Žalobní nárok nebylo možno posoudit ani jako bezdůvodné obohacení, neboť žalobkyně neprokázala, že žalovanému částku 3 000 Kč – byť bez právního důvodu – poskytla. Z Potvrzení o provedené platbě totiž není zřejmé, že uvedený bankovní účet je veden na jméno žalovaného a důkazní návrh vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši, nebyl realizovatelný pro svou neurčitost, vzhledem k tomu, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neoznačila ani číslo účtu, ani bankovní instituce, od kterých by měl soud vyžádat vyjádření o provedených transakcích. Tento návrh byl navíc i nadbytečný, neb pokud by dotazem na banku bylo zjištěno číslo účtu, na který byla poukázána platba dle žalobkyní předloženého potvrzení o provedené platbě, tak by tím stejně nebylo prokázáno, že tato platba byla poukázána na účet žalovaného, když nelze vycházet z obsahu smlouvy (v níž je tento účet uveden), neb žalobkyně neprokázala, že skutečně došlo k uzavření této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy, ani že žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, byla žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta. 6. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene, a to bez toho, aby byla o následcích své nečinnosti poučena, pokud se k jednání nedostavila. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný a měl by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. 8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.