10 C 55/2021-401 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou změněnou se souhlasem soudu domáhal proti žalovanému zvýšení výživného od 1. 4. 2018 na částku 650 EUR měsíčně, od 1. 1. 2019 na částku 670 EUR měsíčně, od 1. 1. 2020 na částku 690 EUR měsíčně, od 1. 1. 2021 na částku 710 EUR měsíčně a od 1. 1. 2022 na částku 780 EUR měsíčně a zaplacení nedoplatku na výživném za období od 1. 4. 2018 do rozhodnutí soudu s odůvodněním, že žalobce je synem žalovaného a o výživném bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2012 č. j. 5 Co 916/2012-405, kterým byla stanovena žalovanému povinnost platit žalobci výživné od 1. 11. 2011 ve výši 380 EUR měsíčně. Od té doby se změnily poměry obou účastníků, žalobci se zvýšily výdaje, žalovanému příjmy a došlo ke zlepšení jeho majetkových poměrů. Dne 25. 8. 2015 se žalovaný písemně zavázal před [název] [anonymizována čtyři slova] v Německu hradit žalobci na jeho výživu částku 420 EUR měsíčně od 1. 7. 2015 do 19. 8. 2017, přičemž dle německého právního řádu jeho majetkovým poměrům odpovídala částka 512 EUR, která byla ve výši 92 EUR hrazena z německého státního příspěvku na dítě (Kindergeld). Od září 2017 hradí žalovaný výživné pouze ve výši 250 EUR měsíčně, které nepostačuje k úhradě oprávněných potřeb žalobce a neodpovídá majetkovým poměrům žalovaného, žalobce musel vymáhat výživné exekučně. Žalobce není schopen se sám živit, nemá vlastní příjem ani majetek, z něhož by mohly plynout příjmy, při studiu na vysoké škole si přivydělával příležitostnými brigádami. Po dokončení Střední průmyslové školy [anonymizováno] v [obec] studuje tříletý bakalářský obor vodní hospodářství na [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] univerzity v [obec] a hodlá pokračovat v magisterském studiu. V době posledního rozhodování o výživném činily průměrné měsíční výdaje žalobce 4 726 Kč, v období let 2016 až 2020, kdy studoval střední školu, činily 9 420 Kč, od září 2020 žalobce nastoupil na vysokou školu, čímž se navýšily jeho průměrné měsíční výdaje na částku 13 264 Kč. Od září 2021 se navýšily náklady žalobce na částku 15 281 Kč a od dubna 2022 na částku 23 457 Kč. Žalobce uvedené výdaje podrobně rozepsal ve svých podáních s tím, že nezahrnují běžné náklady na stravu, drogerii, volnočasové aktivity, kadeřníka apod. Mezi odůvodněné potřeby žalobce patří i tvorba úspor dle § 917 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Žalobce má nárok na zásadně shodnou životní úroveň jako žalovaný a toto hledisko má přednost před uspokojováním odůvodněných potřeb žalobce (§ 915 o.z.). Dne 25. 6. 2020 se matka žalobce zavázala před [název] [anonymizována dvě slova] od 1. 7. 2020 plnit svou vyživovací povinnost vůči žalobci ve výši 481 EUR měsíčně, která dle německých právních předpisů odpovídá majetkovým poměrům, možnostem a schopnostem matky. Fakticky však matka hradí veškeré výdaje žalobce přesahující výživné hrazené žalovaným ve výši 250 EUR, poskytuje mu též dary, což žalovaný nikdy nečinil. Do roku 2020 vykonávala matka žalobce závislou činnost, s ohledem na omezení pracovního uplatnění způsobené invaliditou a při šíření nemoci COVID byla z práce propuštěna. Nyní pobírá invalidní důchod a podporu v nezaměstnanosti. Žalobce potvrdil, že účastníci nikdy neudržovali žádné kontakty, žalovaný byl z těchto důvodů zbaven rodičovské odpovědnosti vůči žalobci rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2015 č. j. 5 Co 1469/2014-747. Z výplatních pásek žalovaného za období od 2/ 2016 do 1/ 2017 vyplývá, že pracoval jako zaměstnanec v [název] [anonymizována dvě slova], v květnu 2016 byl zařazen v platové třídě LD/13/8 a v lednu 2017 poklesl na platovou třídu LD/14/8, když platové ohodnocení ve třídě s vyšším číslem je nižší než ve třídě s nižším číslem. Z výplatních pásek přitom vyplývá, že žalovaný měl od 1. 1. 2018 postoupit do platové třídy s vyšším ohodnocením LD/12/8 a takto by se měl jeho příjem zvyšovat každé dva roky. Do rozsahu výživného je také třeba promítnout okolnosti spojené se studiem žalovaného, jež byly vzaty v potaz při určení rozsahu jeho vyživovací povinnosti v roce 2012. Matka žalobce již tehdy poukazovala na to, že žalovaný je tzv. věčným studentem, když nepřetržitě a prakticky bez finančního efektu studoval již od roku 1982, nejprve právo a francouzský jazyk neúspěšně, od roku 2001 český jazyk, dějiny a slavistiku ve [obec] bakalářský program, který měl končit v roce 2006, avšak bakalářský titul žalovaný získal až v roce 2009 a pokračoval v magisterském studiu a rozhodl se vzít si roční studijní volno na dokončení studia, čímž se vzdal možnosti výrazně vyššího příjmu a po tu dobu hradil žalobci snížené výživné o 130 EUR. Investice žalobce do vzdělání žalovaného by se měla projevit výrazným zvýšením vyživovací povinnosti žalovaného ve prospěch žalobce. Ke studiu žalovaného doplnil, že v září 2001 zahájil navazující magisterské studium, které bylo zohledněno rakouským soudem ve výši výživného do října 2010. Žalovaný magisterské studium nedokončil, část zkoušek mu byla uznána na bakalářský titul. Vyšší vzdělání se projevilo v listopadu 2011 na výši platu žalovaného, když byl zařazen do platové třídy LD13. Následně se žalovanému snížila platová třída a v současné době je nižší, než kdyby nestudoval vůbec. Současně je třeba přihlédnout ke 2 rokům studijního volna, které se nezapočítává do doby nárokovaného zvýšení platu. Oprávněné očekávání žalobce ohledně navýšení platu žalovaného naplněno nebylo. Z těchto důvodů žalobce požadoval stanovit výživné z potencionálního příjmu žalovaného. Za spravedlivé žalobce považoval výživné v rozsahu 25 % čistého příjmu žalovaného, když je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný měl mít již tabulkově vyšší příjem, má nárok na 13. a 14. plat, dále je třeba zohlednit rozdílnou životní úroveň v Rakousku, kde žije žalovaný, a v České republice, kde žije žalobce. Žalovaný byl vyzván k dobrovolnému zvýšení výživného, což odmítl. Dále žalobce doplnil, že o něj žalovaný od narození nejevil ani minimální zájem a původně tvrdil, že není jeho otcem. Osobně se nikdy nezajímal o jeho úspěch či výsledky, neposílal mu přání k narozeninám ani dárky k Vánocům. Jeho dlouhodobé závažné zanedbávání rodičovských povinností bylo důvodem zbavení rodičovské odpovědnosti žalovaného. Na tomto stavu hlubokého nezájmu se nic nezměnilo. Žalovaný ho nekontaktuje, ačkoli mu byly prostřednictvím právních zástupců opakovaně zasílány studijní výsledky žalobce, sám zapříčinil, že k němu žalobce nemá žádný bližší vztah. Žalovaným namítaný rozpor s dobrými mravy za této situace nedává smysl. Žalobce dále zdůraznil, že náklady na dojíždění do zaměstnání by se žalovanému neměly zohledňovat při stanovení výživného, neboť neměl důvod ke stěhování do [obec] [anonymizováno] a dojíždění do zaměstnání 150 km denně, když celou dobu studoval a pracoval v [obec] a pak se rozhodl přestěhovat do nadstandardního nájemního bytu 3+1, v němž žije sám. Přestěhování žalovaného do [obec] [anonymizováno] není ekonomicky racionálním a obhajitelným rozhodnutím. Žalobce požadoval zvýšit výživné vždy od začátku kalendářního roku s ohledem na každoroční navyšování příjmů žalovaného. Při stanovení životní úrovně však nelze vycházet ze statistických ukazatelů dle průměrného statistického respondenta a životní úroveň se neměří cenovou úrovní spotřeby domácností. Je nesporné, že životní úroveň v České republice je nižší než v Rakousku, ale je daná především příjmem, od něhož se odvíjí spotřební zvyklosti a možnost tvorby úspor. Jestliže žalobce má mít stejnou životní úroveň jako žalovaný, nemůže mít jeho pobyt a tamní cenová a životní úroveň na stanovení výživného vliv, navíc žalobce uspokojuje své potřeby důvodně v [obec], kde je v rámci České republiky nejvyšší cenová hladina. Ani žalovaný není průměrný statistický respondent, jeho výdělky jsou vyšší než výdělkové možnosti průměrného statistického respondenta (českého i rakouského). Tvrzení žalovaného, že nemá majetek je v rozporu s jeho dlouhodobou možností tvorby úspor, kromě toho částka, kterou uvádí na pojištění domácnosti ve výši 16,08 EUR, je dvojnásobek běžné částky a odpovídá pojistné sumě na majetek v hodnotě cca 150 000 EUR. Žalovaný začal platit na výživném pouze 250 EUR měsíčně, neboť se domníval, že exekuční titul zanikl. Žalobce tak musel podat návrh na exekuci v Rakousku, proti níž se žalovaný neúspěšně odvolal. Tato situace se opakovala již potřetí, když žalovaný dobrovolně neplnil z rozsudku rakouského soudu z roku 2006 ani z rozsudku českého soudu z roku 2012, byť u těchto soudů tvrdil, že má úspory na nedoplatky výživného. Nyní tvrdí, že je nemajetný a na odvolání v exekuci si musel půjčit od své matky. V dubnu 2022 se žalobce přestěhoval do nájemního bytu v [obec], který sdílí s přítelkyní s nájemným ve výši 11 000 Kč a zálohami na služby ve výši 3 500 Kč, z celkové částky hradí žalobce polovinu ve výši 7 250 Kč měsíčně. Naturální plnění od mateřské babičky (bydlení a strava o víkendech a prázdninách) již není poskytováno a došlo k ome