12 C 184/2022-43 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 31 605,33 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy [číslo] s produktovým názvem [název] [anonymizováno] [příjmení] v hotovosti měsíční 2/2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou dne 4. 10. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky. Úvěruschopnost žalované jako spotřebitele právní předchůdkyně žalobce posoudila na základě informací získaných z nebankovních registrů, databáze SOLUS a dalších registrů a databází. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala se zaplatit právní předchůdkyni žalobce za poskytnutí a spravování zápůjčky poplatek ve výši 17 103 Kč, přičemž součástí byl úrok ve výši 29 % p.a., částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaná se zavázala celkem částku 32 103 Kč splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 784 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila částku ve výši 7 494,67 Kč, přičemž částka 2 786,79 Kč byla započtena na jistinu a částka 4 707,88 Kč byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Právní předchůdkyně žalobce společnost [právnická osoba] postoupila žalobci pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, žalované bylo postoupení písemně oznámeno. Žalobce požaduje jistinu ve výši 12 213,21 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 10 392,12 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 762,96 Kč a sankční poplatky ve výši 1 500 Kč. Ačkoli byla žalovaná upomínána, na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 15. 9. 2022 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Žalobce se z jednání omluvil, a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 10. 2019 [číslo] – [název] [anonymizována dvě slova] ve spojení se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobce uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutou částku s poplatkem ve výši 17 103 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 784 Kč s tím, že výše poslední splátky činila 1 775 Kč. Pevná roční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. 4. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 7 495 Kč. 5. Ze Zákaznické karty žalovaného ze dne 4. 10. 2019 vyplývá, že příjem žalované činil 7 600 Kč. Uvedla také další čisté příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč. Žalovaná uvedla, že interní splátky u právního předchůdce žalobce činí 1 400 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované činí 2 000 Kč. Výdaje ani příjmy žalované nebyly nijak ověřovány. 6. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 ve spojení s potvrzením podání ze dne 11. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžitému splacení všech dlužných částek ve výši 32 368,29 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 ve spojení s přílohou o postoupení, oznámením o postoupení pohledávek z 1. 2. 2022 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu. 8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 5. 2022 ve spojení potvrzením o podání ze dne 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky 33 240,95 Kč z titulu smlouvy [číslo]. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Žalobce na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání, že před uzavřením smlouvy ověřoval úvěruschopnost žalovaného, doplnil, že prověřoval výši závazků a platební morálku žalované z úvěrových registrů a kontrolou příjmů, výdajů a výdajů na splátky úvěru žalované. 12. Soud konstatuje, že je povinností věřitele, aby náležitě před poskytnutím úvěru prověřil schopnost dlužníka úvěr splácet. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 13. Žalobce v daném případě tvrdil, že byla řádně prověřována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, avšak nedoložil, že byly ověřovány příjmy a výdaje žalované. Soud konstatuje, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované zákon spatřuje především v porovnání příjmů a výdajů žalované. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaná schopen úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobce neprověřovala skutečné příjmy a výdaje žalované ani žalobce soudu nedoložil důkazy, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy v plném rozsahu byla prověřována, neunesl tak důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž jednal v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu [číslo] s produktovým názvem [název] [anonymizována dvě slova] měsíční 10/2019 uzavřenou mezi účastníky absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobce jednala v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušila veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. 14. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce poukázala žalované částku 15 000 Kč, S ohledem na skutečnost, že žalovaná již 7 494,67 Kč zaplatila, soud žalobě podle § 2991 odst. 1 o. z. vyhověl co do částky 7 505,33 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 15. Jelikož smlouva [číslo] je absolutně neplatná, nemohl žalované vzniknout závazek zaplatit žalobci zápůjčku, smluvní pokutu, poplatky ani úroky. Soud proto ve zbytku žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok II.). 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná v rozsahu 76 % a žalobce v rozsahu 24 %. Soud proto po odečtení neúspěchu žalované od jejího úspěchu stanovil, že žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 %. Žádné náklady jí ovšem nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.