3 C 246/2022-25 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 7 320 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný evidovaný v Centrálním registru vozidel jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], neměl v období od 27. 3. 2020 do 12. 7. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Vozidlo tak bylo po dobu 108 dní provozováno jako nepojištěné, čímž žalovaný porušil svoji zákonnou povinnost. V důsledku toho žalobkyni vznikl podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nárok na příspěvek, jehož výše je vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a denní sazby podle druhu vozidla, v konkrétním případě tedy nárok na příspěvek v celkové výši 7 020 Kč (108 dní x 65 Kč podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb.). Dále žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč podle § 2a citované vyhlášky. Žalobkyně zaslala žalovanému v souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. dne 3. 9. 2020 výzvu k úhradě příspěvku, v rámci níž stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení v trvání nejméně 30 dnů, přičemž výzva byla žalovanému doručena dne 18. 9. 2020. Splatnost příspěvku nastala dne 17. 11. 2020, žalovaný však ani přes předžalobní výzvu žalobkyně odeslanou mu dne 23. 3. 2022 dluh nezaplatil. 2. V rámci usnesení ze dne 23. 8. 2022 vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k výzvě ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoli mu byly žaloba a výzva řádně doručeny do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud proto rozhodoval ve věci bez nařízení jednání. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalovaný byl v období od 27. 3. 2020 do 12. 7. 2020 evidován v Centrálním registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla [značka automobilu], [registrační značka], se zdvihovým objemem válců 1 997 cm3, k němuž v předmětném období nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 9. 2020 k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu ve výši 7 020 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč, přičemž výzva byla žalovanému dle informace České pošty odeslána téhož dne, splatnost zákonného příspěvku tak nastala v souladu s výzvou uplynutím 60 dní ode dne doručení výzvy do sféry žalovaného. Žalovaný žalobkyni ani přes opakované upomínky včetně předžalobní výzvy odeslané právní zástupkyní žalobkyně dne 23. 3. 2022 dlužný příspěvek včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva žalobkyni nezaplatil. 4. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl jako důvodné a podle § 4 odst. 1, 4 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 7 020 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní (kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.) a denní sazby podle druhu vozidla (tedy v konkrétním případě 108 dní x 65 Kč). Výše denní sazby příspěvku a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které byly žalobkyni rovněž přiznány ve výši 300 Kč, odpovídá ust. § 2 odst. 1 písm. h) a § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokátky za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v souvislosti s písemným podáním ze dne 6. 10. 2022, neboť toto podání obsahovalo pouze skutečnosti, které mohly a měly být žalobkyní uvedeny již v samotné žalobě 6. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).