3 C 272/2022-49 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 5 845,69 Kč. Podání žaloby odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 22. 9. 2018 Smlouvu [číslo]„ [příjmení] zápůjčka“, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Před uzavřením smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru a dále zaplatit částku 19 017 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru, doručení a flexibilní splácení a poplatkem za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to formou 60 týdenních splátek po 684 Kč (poslední splátka činila 661 Kč). Žalovaný celkem postupně zaplatil z titulu smlouvy částku 40 100 Kč, která byla co do částky 22 000 Kč započtena na jistinu dluhu a co do částky 18 100 Kč na sjednané poplatky a úrok. Svoji aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně odvozuje od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, na základě níž nabyla od právní předchůdkyně pohledávku vůči žalované s účinky ke dni 1. 2. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje dlužnou částku v celkové výši 5 845,69 Kč sestávající z dlužných poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 917 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužných částek kapitalizované ke dni 1. 2. 2022 částkou 2 128,69 Kč a ze sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč. V období po postoupení pohledávek nebylo žalobkyni ze strany žalovaného zaplaceno ničeho, přestože žalobkyně před podáním žaloby odeslala žalovanému dne 23. 5. 2022 písemnou výzvu k zaplacení dluhu. 2. Ve věci dne vydaný elektronický platební rozkaz právní moci nenabyl, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Ústní jednání ve věci bylo nařízeno na den 21. 11. 2022. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli mu byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny do vlastních rukou postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z účasti na ústním jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným – poté, co dostatečným způsobem posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr – dne 22. 9. 2018 Smlouvu o zápůjčce– zelená v hotovosti [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se na základě smlouvy zavázal v 60 týdenních splátkách vrátit jistinu úvěru a dále zaplatit částku 19 017 Kč tvořenou úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Žalovaný sjednaný splátkový kalendář neplnil, postupně zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 40 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ve prospěch žalobkyně smlouvou ze dne 28. 1. 2022, žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno, tento po postoupení pohledávek žalobkyni již ničeho neuhradil, přestože mu byla žalobkyní zaslána dne 23. 5. 2022 předžalobní výzva. 4. Žalovaný je občanem [země], soud se proto nezbytně musel zabývat otázkou mezinárodní příslušnosti soudu a otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost obecných soudů České republiky je dána Článkem 7 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Rozhodným hmotným právem je pak podle Článku 4 bod 1. písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I), právo české. 5. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), podle jehož ust. § 2390 smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. S ohledem na učiněná skutková zjištění soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalované ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 22. 9. 2018 není možno vyhovět. Z úřední povinnosti soudu je totiž s odkazem na shora citované ust. § 588 o. z. nutno přihlédnout k neplatnosti části smlouvy týkající se stanovení poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Je možno konstatovat, že soud nemá v daném případě pochybností ohledně platného uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet zápůjčku mimo jiné ověřením informací poskytnutých žalovaným. Pokud by soud měl hodnotit odděleně jednotlivá ujednání o dílčích plněních, k jejichž poskytnutí se nad rámec vrácení jistiny úvěru smluvně zavázal žalovaný, je ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně výše fixně sjednaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy odpovídající částce 3 935 Kč za období 60 týdnů. Soud však oproti tomu není ochoten akceptovat smluvní ujednání ohledně dalších poplatků přesahujícího 2/3 poskytnuté jistiny zápůjčky, když je přesvědčen, že náklady na víceméně běžné a standardní úkony právní předchůdkyně žalobkyně související s poskytnutím úvěru jsou pokryty ziskem v podobě sjednaného smluvního úroku, který je i s poukazem na průměrnou výši úrokových sazeb poskytovaných v rozhodném období bankami možno hodnotit za spíše vyšší. Existence dalších smluvních poplatků uměle a neúměrně zvyšuje smluvní plnění poskytované žalovaným, přičemž hodnota plnění, k němuž se v důsledku toho v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně. Takovým smluvním ujednáním soud odmítá poskytnout ochranu, neboť je považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Současně je třeba poznamenat, že ač soud posoudil konkrétní dílčí ujednání úvěrové smlouvy za absolutně neplatná, tento závěr nezpůsobuje neplatnost smlouvy jako celku, neboť ujednání o poplatcích lze ve smyslu § 576 o. z. oddělit od zbývající části smlouvy. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, proto by mu vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jestliže však žalovanému žádné náklady v souvislosti s vedením řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. 9. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).