9 C 157/2022-28 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 137 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II., a to z titulu neuhrazeného pojistného. Konkrétně žalobkyně požadovala dlužné pojistné za období od 6. 11. 2020 do 11. 12. 2020, které byl žalovaný povinen uhradit na základě pojistné smlouvy [číslo] dále dlužné pojistné za období od 11. 10. 2020 do 22. 2. 2021, které byl žalovaný povinen uhradit na základě pojistné smlouvy [číslo]. Přesto, že byl žalovaný upomínán, na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, konkrétně vozidla tovární značky Renault, typ Thalia. Počátek pojištění byl sjednán ke dni 6. 11. 2019. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit roční pojistné ve výši 3 989 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 6. 11. 2020, a proto došlo ke dni 11. 12. 2020 k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného. Žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období, po které byl na základě této pojistné smlouvy pojistně kryt – tj. za období od 6. 11. 2020 do 11. 12. 2020. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, konkrétně vozidla tovární značky Peugeot, typ Boxer, [registrační značka] Počátek pojištění byl sjednán ke dni 11. 4. 2019. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit roční pojistné ve výši 3 571 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 11. 10. 2020, a proto došlo ke dni 22. 2. 2021 k zániku pojistné smlouvy pro neplacení pojistného. Žalovaný dluží žalobkyni pojistné za období, po které byl na základě této pojistné smlouvy pojistně kryt – tj. za období od 11. 10. 2020 do 22. 2. 2021. Přesto, že byl žalovaný opakovaně upomínán, na svůj dluh ničeho neuhradil. Popsané skutkové zjištění vyplynulo z důkazů předložených k žalobě (resp. k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), z nichž soud vyšel vzhledem k tomu, že žalobkyně nereagovala ve stanovené lhůtě na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů obsaženou v usnesení ze dne 22. 8. 2022 čj. 9C 157/2022-25, které jí bylo doručeno – prostřednictvím jejího právního zástupce – dne 23. 8. 2022. 5. Soud se neztotožnil s výpočtem dlužného pojistného provedeným žalobkyní; dle výpočtu soudu činí dlužné pojistné, na základě pojistné smlouvy [číslo] za období od 6. 11. 2020 do 11. 12. 2020, částku 393,48 Kč (3 989 Kč: 365 dní = 10,93 Kč/den x 36 dnů = 393,48 Kč). Žalobkyně však v tomto případě požadovala dlužné pojistné ve výši 426 Kč. Dlužné pojistné na základě pojistné smlouvy [číslo] pak za období od 11. 10. 2020 do 22. 2. 2021 dle výpočtu soudu činí 1 320,30 Kč (3 571 Kč: 365 dní = 9,78 Kč/den x 135 dnů = 1 320,30 Kč). Žalobkyně však v tomto případě požadovala dlužné pojistné ve výši 1 711 Kč Celkem tak dlužné pojistné z obou smluv dle výpočtu soudu činí 1 713,78 Kč (393,48 Kč + 1 320,30 Kč), namísto žalobkyní požadované částky 2 137 Kč (426 Kč + 1 711 Kč). 6. Pojistný vztah mezi účastníky se řídí § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Soud zjistil, že žaloba byla co do částky 1 713,78 Kč podána důvodně, a proto jí v tomto rozsahu vyhověl, a to podle § 2782 odst. 1 o. z., podle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Ve zbývajícím rozsahu – tj. 423,22 Kč (2 137 Kč – 1 713,78 Kč), pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně odpovídající části zákonného úroku z prodlení z této částky. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. 7. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán platební rozkaz, jímž bylo žalobě vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil pojistné za rozhodné období a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, a to ani přes výzvu ze strany soudu ze dne 22. 8. 2022, č. j. 9 C 157/2022-25, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 80 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 20 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 60 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) se sazbou po 200 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč a 60 % z této částky po zaokrouhlení činí 893 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.