9 C 313/2019-265 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně je osobou oprávněnou dle § 4 zákona o půdě a žalovaná je osobou povinnou. Rozhodnutím Okresního Úřadu [okres] z 25. 11. 1994 [číslo jednací] byla žalobkyni přiznána náhrada za pozemky v [katastrální uzemí], a to PK [číslo], PK [číslo], které žalobkyni nebylo možné vydat v restituci. Žalobkyně získala nárok na náhradu podle zákona o půdě dědictvím po matce. Nevydané pozemky přešly do vlastnictví státu z původního vlastníka (manžela zůstavitelky) na základě rozhodnutí ONV [okres] o přijetí nabídky na bezplatné odevzdání majetku, kdy se jednalo o darování v tísni. Jelikož nevydané pozemky byly po přechodu na stát zastavěny, vylučuje to vydání pozemků naturální restitucí. Podle § 11 zákona o půdě ve znění účinném do 13. 3. 2006 byla žalovaná povinna nabídnout žalobkyni náhradní pozemek, ale žalovaná to do 13. 3. 2006 neučinila. Následně od 14. 3. 2006 zákon zakotvil postup při převodu jiného pozemku na oprávněnou osobu na základě veřejné nabídky. Žalobkyně nebyla do 13. 3. 2006 povinna účastnit se veřejných nabídek. Od r. 1998 byly organizovány veřejné nabídky, ale ty vykazovaly zásadní nedostatky, které Nejvyšší soud i Ústavní soud kvalifikovaly jako liknavý a diskriminační postup. Žalobkyně nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků dle rozhodnutí Pozemkového úřadu ve znění opravného ocenění ze dne 15. 8. 2002 v celkové výši 36 629,60 Kč, proto dne 22. 9. 2014 toto sdělila žalobkyni a domáhala se přecenění s odůvodněním, že nevydané pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební. Žalovaná ale sdělila žalobkyni, že nevydané pozemky oceňuje, tj. výši náhrad stanoví, výhradně jen dle druhu pozemku, který je uveden v rozhodnutí pozemkového úřadu, ovšem takovýto postup je v rozporu s judikaturou. Podle znaleckého posudku firmy PROSCON z 28. 12. 2017 byly nevydané pozemky oceněny na 331 940 Kč. Jelikož žalovaná žalobkyni na její nárok již plnila částku 36 628,60 Kč, činí nárok žalobkyně částku 295 311,40 Kč. Státní pozemkový úřad je organizační jednotka státu, kdy dle § 22/1 zákona č. 503/2012 Česká republika vstoupila do všech práv a povinností Pozemkového fondu. To, že nevydané pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební, plyne z toho, že parcela PK [číslo] o výměře 4488 m2 byla již v době přechodu na stát určena k zastavění, neboť dle geometrického plánu z r. 1952 nechal právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] původní pozemek č. k. [číslo] geodeticky rozdělit na stavební místa, tj. jednotlivé parcely č. k. [číslo], dále na [číslo] což měla být ulice a na zbytkovou [číslo] o nové výměře 1723 m2. Už v nabídce i v rozhodnutí o přijetí nabídky je uvedeno, že předmětem nabídky/přijetí nabídky jsou ty nově geometrickým plánem oddělené parcely. V žádosti ONV v [obec] o zápis změny vlastníka a uživatele v evidenci nemovitostí je uvedeno, že podle nabídky, rozhodnutí o přijetí nabídky a podle geometrického plánu mají být do evidence nemovitostí zapsány tyto nově oddělené parcely. Podle Technicko-hospodářské a architektonické směrnice z prosince 1955 Aglomerace [ulice] se pozemek [číslo] nacházel v zóně nového zastavění; tato směrnice byla součástí územně plánovací dokumentace a podkladem pro územní plán, který zóny nového zastavění z této převzal, takže tam potom byly postaveny garáže. Před odnětím pozemku došlo k jeho zainvestování vybudováním kanalizace pro napojení plánovaných rodinných domů, jejichž výstavba se sice neuskutečnila, ale v r. 1970 byla postavena garážová kolonie právě s využitím vybudované kanalizace, jak plyne z rozhodnutí MNV [okres] z 8. 7. 1970. Navíc geometrický plán na oddělení pozemku pro výstavbu garáží č. [tel. číslo] vychází ze snímku katastrální mapy s parcelací části PK [číslo] na parcely pro původní výstavbu rodinných domů. Takže odňatý pozemek nebyl pastvinou, jak je uvedeno v rozhodnutí pozemkového úřadu, nýbrž byl rozdělen na jednotlivá stavební místa. Podstatná je totiž také vůle nabývajícího, když stát sám chtěl pozemek nabýt rozdělený na stavební místa, takže je zřejmé, že pozemek považoval za stavební. Přestože stát má aparát na to, aby napravoval křivdy, nečinil tak a žalovaná postupovala (při ocenění) v rozporu se zákonem a judikaturou (platnou v době odmítnutí přecenění) a naopak žalobkyně vyvinula úsilí, aby její nároky byly oceněny řádně. Žalovaná zcela odmítá přeceňovat nároky oprávněných osob, ale jen vůči některým restituentům a postupuje selektivně, kdy některým osobám vyhoví a jejich nároky přecení, zatímco jiné nutí podstupovat soudní řízení. Správná výše nároku je (po částečném uspokojení) 295 310,40 Kč, ale žalobkyně se v důsledku chybného ocenění nemůže účastnit veřejných nabídek. Postup žalované, která po dlouhou dobu odmítá přecenit nárok, je postupem svévolným a liknavým, který odůvodňuje nárok na převod konkrétního pozemku. Žalobkyně se domáhá vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], jehož obvyklá cena dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. činí 738 Kč. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že výše nároku žalobkyně dle evidence žalované činila 36 629,60 Kč a právě v této výši byl nárok žalobkyně uspokojen v období od 21. 5. 2018 do 23. 5. 2019 převodem náhradních pozemků v rámci veřejných nabídek, kterých se žalobkyně účastnila. Odňaté pozemky neměly charakter pozemků stavebních. Pozemky přešly na stát na základě nabídky právního předchůdce žalobce. Po přechodu na stát byla část pozemku zastavěna. Do změny zákona o půdě v roce 2006 veřejné nabídky probíhaly a oprávněné osoby se do nich mohly hlásit, změna v roce 2006 však spočívala v tom, že od novely zákona o půdě v roce 2006 mohly být pozemky na oprávněné osoby převáděny pouze a jedině na základě veřejné nabídky, jiný způsob již nebyl možný. Žalovaná se vůči žalobkyni ani právnímu předchůdci žádné liknavosti a svévole dopustit nemohla, když žalobkyně se veřejných nabídek přes 20 let neúčastnila a v roce 2018 po podání první žaloby u Okresního soudu v Domažlicích účastí ve veřejných nabídkách svůj nárok byla schopna za 1 rok uspokojit. Námitka liknavosti a svévole tak není v tomto konkrétním případě vůbec na místě. Žalobkyně nárok na náhradní pozemky uplatnila poprvé v roce 2018 a byla úspěšná. Žalobkyně o žádný převod žádného pozemku nepožádala ani ve veřejné nabídce ani jinak před rokem 2018. Pozemky nabízeny byly a oprávněné osoby se nabídek účastnily a jejich nároky uspokojovány byly. Pokud se některé oprávněné osoby nabídek neúčastnily ani jinak se o své nároky nestaraly, těžko mohly být tyto nároky uspokojeny. Vinu však v tomto případě nelze hledat u žalované. Žalovaná se neztotožňuje s tím, že veřejné nabídky pozemků jsou diskriminující, když je žalovaná musí ze zákona pořádat. Žalovaná ocenila nárok ve výši 36 629,60 Kč, a to podle kritérií, podle kterých ocenila i řadu jiných nároků. Při ocenění žalovaná vycházela i z toho, že v daném případě se jednalo o přiznání nároků podle zákona o půdě a nezákonně odnímána tak byla zejména zemědělská půda. Žalobkyně o výši nároku stanoveného znaleckým posudkem na základě objednávky právního předchůdcem žalované věděla po řadu let, tj. od roku 2002. Po celou dobu nebyla aktivní v tom smyslu, že by usilovala o uspokojení restitučního nároku jakýmkoli způsobem, ale nevznášela žádné námitky ani ohledně ocenění nároku. Žádost o přecenění byla žalované doručena až v roce 2014. Žalovaná nepovažovala a nepovažuje pozemky za stavební proto, že v době jejich odnětí, tj. v roce 1964 se o pozemky stavební nejednalo. Žalovaná se neztotožňuje se znaleckým posudkem firmy PROSCON. Pokud žalobkyně nesouhlasila s výší restitučního nároku, kterou eviduje žalovaná, měla podat návrh u věcně a místně příslušného soudu na určení výše restitučního nároku a následně se účastnit veřejných nabídek. Žalovaná ocenila nárok částkou 36 629,60 Kč, výměra nevydaných pozemků činila 4.742 m2. Nárok v této výši byl uspokojen převodem náhradních pozemků o výměře 2.577 m2. Žalovaná nemá za prokázané, že zastavěná část pozemku o výměře 4.488m2 byla již v době přechodu na stát určena k zastavění. Původní vlastník, kterému byly pozemky odebrány, nechal sám o své vůli vypracovat v roce 1952 geometrický plán (sám původní vlastník si tedy určil to, že by pozemky měly být stavební, nestanovil to tedy žádný státem schválený plán ani jiná územně plánovací dokumentace, pozemky nebyly vyňaty ze ZPF, žádný doklad o tom nesvědčí). Výstavba rodinných domů naplánovaná původním vlastníkem nebyla nikdy na základě plánu realizována ani původním vlastníkem ani později státem, geometrický plán nebyl nikdy do příslušné evidence promítnut. V době odnětí stát s konkrétní zástavbou nepočítal. Pozemky nejsou rodinnými domy zastavěny dodnes. Po roce 1970 na části daného území vznikla garážová kolonie, ne však v souvislosti s nabídkou. Pan [příjmení] mohl na stát fakticky převést parcelu [číslo], k. ú. [okres], protože takto byla tato parcela evidována v příslušné evidenci. Dále mohl doložit geometrický plán, ale k jeho faktickému zápisu do evidence nikdy nedošlo. K rozdělení pozemků podle geometrického plánu z roku 1952 fakticky n