9 C 52/2022-23 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce (společnost [právnická osoba]) poskytl žalované dne 22. 2. 2019 částku 8 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet]. V poznámce byla platba identifikována [číslo]. Přesto, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalované byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byla upozorněna, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze sdělení Česká spořitelna a. s. bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] byla ke dni 22. 2. 2019 společnost [právnická osoba] ([IČO]). Dne 22. 2. 2019 byla na tento bankovní účet připsána částka 8 000 Kč s poznámkou [číslo]. Dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu měli [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. 5. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce dne 22. 2. 2019 poskytl žalované částku 8 000 Kč, když bankovní účet, na který byla částka poskytnuta, nebyl ve vlastnictví žalované, ani k němu žalovaná ke dni 22. 2. 2019 neměla dispoziční právo, dospěl soud k závěru, že žalobu je nutné v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. 6. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti„ prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C.H.Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná navrátila bezdůvodné obohacení, které jí bylo poskytnuto právním předchůdcem žalobkyně, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Poté však, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl dokazování všemi důkazy, které žalobkyně označila, resp. předložila. Dokazováním se tedy soud zabýval až po zrušení elektronického platebního rozkazu. Pokud žalobkyně nenavrhla, resp. neoznačila všechny důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro vyhovění žalobnímu nároku, pak musí nést následky neunesení důkazního břemene. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci procesně úspěšná a měla by tak právo na náhradu svých nákladů řízení, avšak žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. 8. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.