10 C 98/2022-142 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 62 250,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 7. 2015 uzavřeli prostřednictvím internetového bankovnictví smlouvu o hotovostním úvěru„ [název] [název]“ č. [číslo]. Žalovaný zadáním autorizačního kódu, který nahrazuje fyzický podpis, potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru. Výše jistiny úvěru činila 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet formou 84 měsíčních splátek po 1 654,96 Kč splatných vždy k 28. dni v měsíci. V odst. 5.1 smlouvy byly sjednány smluvní úroky ve výši 9,9 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatky stanovené v aktuálně platném ceníku. Žalovaný porušil smlouvu, neboť neuhradil splátku za měsíce listopad, prosinec 2018 a leden 2019. Žalobkyně využila svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 29. 1. 2019, čímž se ke dni 8. 3. 2019 stal celý dluh splatným. Dlužnou částku ve výši 62 250,9 Kč tvoří jistina ve výši 62 000,90 Kč a poplatky ve výši 250 Kč. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Následně žalobkyně doplnila, že žalovaný si dne 20. 7. 2015 podal žádost o poskytnutí hotovostního úvěru elektronickým formulářem ve svém osobním profilu, kterým spravuje internetové bankovnictví a ke kterému má přístupová jména a hesla pouze žalovaný. Pravidla užívání internetového bankovnictví upravují Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů. K odsouhlasení žádosti je třeba následně zadat autorizační kód, který žadatel vždy obdrží od poskytovatele úvěru prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo, které si zvolil na svém profilu internetového bankovnictví. Zadáním autorizačního kódu žadatel potvrdí souhlas s uzavřením smlouvy, k tomuto okamžiku je smlouva uzavřena. Dne 20. 7. 2015 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč načerpáním peněžních prostředků z úvěrového účtu [číslo] na osobní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný ve splátkách zaplatil celkem 64 776,25 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [název] [anonymizováno] ve spojení se Smlouvou o hotovostním úvěru [název] [anonymizováno], všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů, sazebníkem bankovních poplatků a historií položky vyplývá, že žalovaný dne 20. 7. 2015 akceptoval smlouvu o hotovostním úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou 9,9 % p.a., žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 28. 7. 2022 v 84 splátkách po 1 654,96 Kč, vždy k 28. dni v kalendářním měsíci. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 12 500 Kč a bydlí v pronajatém bytě. 4. Z transakční historie účtu žalovaného č. [bankovní účet] byly zjištěny pohyby na účtu za období od 20. 2. 2013, když dne 20. 7. 2015 byl žalovanému na účet poskytnut úvěr 100 000 Kč. 5. Z historie úvěru č. [číslo] ve spojení s harmonogramem splátek bylo zjištěno, že žalovanému byl dne 20. 7. 2015 otevřen úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 28. 8. 2015 a žalovaný zaplatil první splátku ve výši 1 887,77 Kč a dále hradil splátky po 1 654,96 Kč do 28. 10. 2018. 6. Z listin nazvaných registry, zpráva [zkratka] a schválení žádosti bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného před uzavřením smlouvy v registrech s negativním výsledkem. 7. Z první výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 17. 12. 2018 ve spojení s druhou výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 5. 1. 2019, dodejkou na jméno žalovaného, poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 29. 1. 2019, oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 19. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného, aby hradil řádně splátky s tím, že výzva ze dne 29. 1. 2019 byla současně odstoupením od smlouvy o [název] č. [číslo] pokud žalovaný nezaplatí do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzvou ze dne 19. 2. 2020 byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby. 8. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2015 smlouvu o hotovostním úvěru [název] [anonymizováno] č. [číslo], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 9,9 % p. a. v 84 měsíčních splátkách po 1 654,96 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, avšak nesplácel jej řádně a včas. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 29. 1. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 9. Soud zamítl další neprovedené důkazy k uzavření smlouvy s ohledem na níže uvedený závěr. 10. Smlouvu o hotovostním úvěru [název] [anonymizováno] uzavřenou mezi účastníky dne 20. 7. 2015 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 9 odst. 1 citovaného zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k prokázání způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného tato doplnila, že žalovaný uvedl na žádosti příjem ve výši 12 500 Kč, který byl zkontrolován na základě předchozích transakcí na jeho účtu č. [bankovní účet]. Dle výpisu z účtu žalovaný dosahoval průměrného příjmu v měsících předcházejících žádosti ve výši 12 051 Kč. Žalovaný dále uvedl výdaje 0 Kč, a proto žalobkyně stanovila jeho životní výdaje dle jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 7 108,70 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl splátky mimo banku 0 Kč a žalobkyně dotazem na [zkratka] a vlastních systémů zjistila, že neměl v době žádosti žádné úvěrové zatížení. Stanovila tak maximální výši splátky 4 695,20 Kč, když splátka nového úvěru činila 1 655 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. 12. Žalobkyně tvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě údajů v žádosti žalovaného o úvěr, lustracemi v registrech a měla k dispozici výpisy z osobního účtu žalovaného. Sama však uvedla, že žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, a proto použila interní ekonomický model ke stanovení jeho výdajů. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného však zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud konstatuje, že žalobkyně nezjišťovala řádně výdaje žalovaného, neboť z výpisu z osobního účtu vyplývá, že v období od 22. 4. 2014 do 20. 1. 2015 nebyly na účtu evidovány žádné příjmy, poté byl na účtu evidován měsíční příjem, avšak měsíční výdaje žalovaného byly srovnatelné nebo vyšší než měsíční příjmy. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Je tedy zřejmé, že žalobkyně nepostupovala při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky sp. zn. 1 As 30/2015). Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud