12 C 121/2023-96 — Okresní soud v Písku

1. [právnická osoba], (dále též„ původní žalobce“) se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po částečném zastavení řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 996,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně, a to z částky 22 617,53 Kč od 28. 1. 2022 do 18. 2. 2022, z částky 20 617,53 Kč od 19. 2. 2022 do 15. 3. 2022, z částky 18 617,53 Kč od 16. 3. 2022 do 20. 4. 2022, z částky 16 617,53 Kč od 21. 4. 2022 do 20. 5. 2022, z částky 14 617,53 Kč od 21. 5. 2022 do 12. 7. 2022, z částky 12 617,53 Kč od 13. 7. 2022 do 16. 9. 2022 a z částky 10 617,53 Kč od 17. 9. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi původním žalobcem [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které žalovaný bankovním převodem čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla původním žalobcem posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti např. BRKI, NRKI, ISIR, databáze MVČR atd. Původní žalobce porovnával příjmy žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních anuitních splátkách. Za dobu trvání úvěru žalovaný uhradil 19 281,57 Kč. Protože žalovaný opakovaně porušil smluvní ujednání, prohlásil původní žalobce úvěr za splatný ke dni 23. 7. 2021. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny 10 617,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 288,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové výši 54,94 Kč a poplatků v celkové výši 3 036 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku 22 000 Kč. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl z důvodu nedoručení žalovanému zrušen. Usnesením ze dne 7. 6. 2023 č. j. 12 C 121/2023-65 soud připustil, aby na místo původního žalobce společnosti [právnická osoba], do řízení vstoupila společnost [právnická osoba], neboť mezi společnostmi došlo k postoupení pohledávky žalovaného. 3. Podáním ze dne 16. 5. 2023 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 288,19 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně a navrhl rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 036 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a dále o úrok z úvěru ve výši 22,70 % ročně, a to z částky 22 617,53 Kč od 28. 1. 2022 do 18. 2. 2022, z částky 20 617,53 Kč od 19. 2. 2022 do 15. 3. 2022, z částky 18 617,53 Kč od 16. 3. 2022 do 20. 4. 2022, z částky 16 617,53 Kč od 21. 4. 2022 do 20. 5. 2022, z částky 14 617,53 Kč od 21. 5. 2022 do 12. 7. 2022, z částky 12 617,53 Kč od 13. 7. 2022 do 16. 9. 2022 a z částky 10 617,53 Kč od 17. 9. 2022 do zaplacení. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání soudu konanému dne 22. 11. 2023 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Navrhovanou změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 16. 5. 2023 spočívající v rozšíření žaloby soud na jednání soudu připustil. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 7. 8. 2019 ve spojení se smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne 7. 8. 2019, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými produktovými podmínkami, sazebníkem poplatků vyplývá, že žalovaný uzavřel dne 7. 8. 2019 s původním žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se původní žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 924,55 Kč, jejichž součástí je měsíční anuitní splátka 840,55 Kč a úhrada pojištění ve výši 84 Kč, včetně sjednaného úroku 22,70 % ročně počínaje dnem 20. 9. 2019 se splatností vždy k 20. dni v měsíci. 6. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ve spojení s žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že je svobodný, žije ve vlastním domě/bytu, jeho příjem činí výši 20 000 Kč a celkový čistý příjem domácnosti činí 55 000 Kč, přičemž počet zdrojů je 1. Příjem nebyl doložen žádnou listinou. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak původní žalobce vycházel z částky životního minima klienta, z částky normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Dále žalobce kontroloval dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací. insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. 7. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného ze dne 4. 9. 2019 vyplývá, že žalovanému byla dne 7. 8. 2019 připsaná částka 30 000 Kč. 8. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od 9/2019 do 1/2022 ve spojení s platební historií vyplývá, že žalovaný načerpal dne 7. 8. 2019 celkem 30 000 Kč. Konečný zůstatek ke dni 23. 7. 2021 činil 29 996,66 Kč, z toho jistina ve výši 24 617,53 Kč, smluvní úrok 2 288,19 Kč, úrok z prodlení 54,94 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 3 036 Kč. 9. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 7. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že původní žalobce prohlásil úvěr za zcela splatný ke dni 23. 7. 2021 s ohledem na opakované porušování smluvních podmínek dopisem zaslaným žalovanému dne 27. 7. 2021 na adresu [adresa]. Ke dni zesplatnění dlužná částka činila částku 29 996,66 Kč. 10. Z listiny označené jako Amortizace ke smlouvě [číslo] ve spojení s umořovací tabulkou a tabulkou předpisů úroků z prodlení vyplývá přehled splácení úvěru a předpis úroků z prodlení. 11. Z upomínky ze dne 22. 7. 2021, 13. 6. 2021, 5. 5. 2021, 1. 4. 2021, 1. 12. 2020, 31. 8. 2020, 4. 4. 2020, 17. 2. 2020, 9. 1. 2020, 4. 6. 2021 a 8. 2. 2020 a z oznámení o blokaci běžného účtu ze dne 6. 12. 2019 vyplývá, že žalovaný byl původním žalobcem upomínán na nedostatek finančních prostředků na běžném účtu a na vzniklý nedoplatek. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2022 včetně dokladu o odeslání ze dne 31. 1. 2022 vyplývá, že původní žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 ve spojení s přílohou, pověřením ze dne 10. 11. 2022, 2x plnou mocí, potvrzením ze dne 22. 3. 2023 byla prokázána aktivní legitimace žalobce, společnosti [právnická osoba], ve sporu. 14. V souladu s dispozičním úkonem žalobkyně soud podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř řízení částečně zastavil v rozsahu požadovaném žalobcem v podání ze dne 16. 5. 2023 (výrok I.). Souhlas žalovaného nezjišťoval, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání. 15. Smlouvu o úvěru ze dne 7. 8. 2019 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že původní žalobce vycházel z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 7. 8. 2019, tedy z příjmu deklarovaného žalovaným ve výši 20 000 Kč a čistého příjmu domácnosti ve výši 55 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původní žalobce porovnával jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních a externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádný jiný závazek. 17. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v §