3 C 72/2023-36 — Okresní soud v Písku

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 23. 3. 2023 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 63 930 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila žalobkyně tím, že dne 1. 11. 2019 uzavřela se žalovanou nájemní smlouvu [číslo], na jejímž základě přenechala žalované k užívání pozemek [číslo] nacházející se v kat. území [obec], a to za roční nájemné ve výši 21 310 Kč splatné vždy k 1. 10. běžného roku. Žalovaná neuhradila nájemné splatné dne 1. 10. 2020 (nájemné za období od 1. 10. 2020 – 30. 9. 2021), dne 1. 10. 2021 (nájemné za období od 1. 10. 2021 – 30. 9. 2022) a dne 1. 10. 2022 (nájemné za období od 1. 10. 2022 – 30. 9. 2023). Dluh žalovaná nezaplatila ani poté, co jí byla zaslány předžalobní výzvy ze dne 14. 12. 2022 a 16. 1. 2023. 2. Věc bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud proto v rámci usnesení ze dne 27. 4. 2023 a 21. 8. 2023 vyzval účastníky řízení, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k výzvě ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v písemném podání ze dne 28. 8. 2023, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila (výzva jí byla doručena dne 2. 6. 2023), soud tak ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z listinných důkazů soud zjistil níže uvedené skutečnosti: 4. Podle Výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23. 3. 2023 je žalobkyně vlastníkem pozemku [číslo] – zahrada, který je v katastru nemovitostí zapsaný na [list vlastnictví] pro kat. území a [územní celek], okres [okres]. 5. Z Nájemní smlouvy [číslo] uzavřené dne 1. 11. 2019 mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem soud zjistil, že účastnice uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl nájem parcely [číslo] kat. území a [územní celek], okres [okres], a to od 1. 11. 2019 na dobu neurčitou. Podle Čl. V smlouvy bylo roční nájemné sjednáno částkou 21 310 Kč splatnou dopředu vždy k 1. 10. běžného roku. 6. Upomínkami ze dne 14. 12. 2022 a ze dne 16. 1. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky nárokované následně žalobou. 7. Na základě učiněných skutkových zjištění má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 11. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem pozemku ve vlastnictví žalobkyně nacházejícího se v kat. území [obec], od 1. 11. 2019 na dobu neurčitou a za sjednané nájemné ve výši 21 310 Kč splatné vždy předem k 1. 10. běžného kalendářního roku. Žalovaná nezaplatila sjednané nájemné za období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2023 v celkové výši 63 930 Kč, dluh nezaplatila ni poté, co k tomu byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána. 8. Vzájemný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Je prokázáno, že žalovaná v souvislosti s Nájemní smlouvou [číslo] uzavřenou dne 1. 11. 2019 dluží žalobkyni nájemné za období od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2023 v celkové výši 63 930 Kč. Z toho důvodu soud podle § 2201 o. z. přiznal žalobkyni celou nárokovanou částku. Kromě jistiny pohledávky pak soud uložil žalované podle § 1970 o. z. i povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího z dílčích dlužných částek nájemného do zaplacení. Lhůta k zaplacení byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 3 dnů. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla z procesního hlediska zcela úspěšná žalobkyně, její náklady řízení jsou přitom tvořeny paušální náhradou nákladů za 2 úkony po 300 Kč (výzva k plnění, písemné podání ve věci samé – žaloba) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.; celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 600 Kč. 11. Soud dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek za řízení, když bylo vycházeno z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce byl osvobozen od placení poplatku za řízení podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, z toho důvodu přešla poplatková povinnost na žalovanou. Výše poplatku odpovídající částce 3 197 Kč pak byla stanovena s odkazem na Položku 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou citovaného zákona.