9 C 79/2023-45 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 37 674,84 Kč s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 5 481,90 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 19 860,76 Kč od 7. 4. 2020 do 20. 9. 2021, z částky 17 860,76 Kč od 21. 9. 2021 do 1. 11. 2021 a z částky 16 860,76 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela dne 30. 10. 2019 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalované splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 111,33 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 6 990 Kč a dále již neuhradila ničeho, a to ani po výzvě ze strany žalobkyně. Celková dlužná částka tak činí na jistině 16 860,76 Kč a na smluvní pokutě částku 20 814,08 Kč Smluvní pokuta byla vypočtena z částky 19 860,76 Kč za období od 6. 4. 2020 do 17. 2. 2023. 2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru pronto půjčka [číslo] ve spojení se smluvními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 10. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený žalovanou v záhlaví smlouvy (bankovní účet č. [bankovní účet]). Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 111,33 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Pro případ prodlení byla ve smluvní podmínkách (čl. VI.) stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení. 4. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI ve spojení s výsledkem lustrace [číslo], výpisem z CEE, výplatními páskami za měsíc srpen a září 2019 a potvrzeními o platbách ze dne 12. 9. 2019 a ze dne 14. 10. 2019 bylo zjištěno, že příjmy žalované za měsíc srpen 2019 činily 11 245 Kč a za měsíc září 2019 činily 12 146 Kč. Ke dni 2. 4. 2020 měla žalovaná jeden záznam v centrální evidenci exekucí, a to ze dne 24. 12. 2018. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI bylo zjištěno, že žalovaná neměla ke dni 30. 10. 2019 žádné jiné kontrakty. 5. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že žalobkyně dne 1. 11. 2019 převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. 6. Z náhledu databáze žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu uhradila celkem částku 6 990 Kč, a to dne 28. 11. 2019 částku 1 995 Kč, dne 16. 2. 2020 částku 1 995 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 2 000 Kč a dne 1. 11. 2021 částku 1 000 Kč. 7. Z korespondence bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila čtyři upomínky, konktrétně upomínku datovanou dne 24. 1. 2020, dne 8. 2. 2020, dne 20. 2. 2020 a dne 21. 3. 2020. Jako adresát upomínek je označena žalovaná. V upomínce ze dne 21. 3. 2020 je též upozornění na možné zesplatnění úvěru. Žalobkyně též vyhotovila výzvu k úhradě ze dne 3. 4. 2020, která obsahuje oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k uhrazení částky 26 312,96 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím archem ze dne 14. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne předání písemnosti k poštovní přepravě. Předžalobní upomínka byla žalované dle podacího archu odeslána dne 13. 5. 2020. 9. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 10. 2019 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byla dne 1. 11. 2019 žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 6 990 Kč. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici doklady o příjmech žalované, které před uzavřením smlouvy činily průměrně 11 695,50 Kč (za měsíc srpen – září 2019). Žalovaná měla jeden záznam v CEE, a to ze dne 24. 12. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne předání zásilky k poštovní přepravě. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 13. 5. 2020. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 14. Na základě zjištěných skutečností učinil soud následující právní závěry. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila úvěruschopnost žalované dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by zjišťovala a ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalované, proto je nutno uzavřít, že požadavkům zakotveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nebylo učiněno zadost. Předloženými listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně měla ověřeny měsíční příjmy žalované, nebylo však prokázáno, že by vůbec zjišťovala také měsíční výdaje žalované, ani že by takto zjištěné výdaje jakýmkoliv způsobem ověřovala, aby mohla z porovnání prokázaných příjmů a výdajů učinit závěr o tom, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Co se týče záznamu v CEE tak zde je nutno doplnit, že výpis ze dne 2. 4. 2020 není relevantní, když k uzavření smlouvy došlo dne 30. 10. 2019 – nelze tedy usuzovat, že by žalobkyně prověřila žalovanou v centrální evidenci exekucí před uzavřením smlouvy. Pokud bylo prokázáno, že žalobkyně pouze ověřila příjmy žalované, pak takový postup je z hlediska posouzení úvěruschopnosti nutno posoudit jako absolutně nedostatečný. 15. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Posouzení úvěruschopnosti ve vzt