10 C 166/2023-61 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se po částečném zastavení řízení domáhala proti žalované zaplacení částky 13 756 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 21. 7. 2020 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a zavázala se je vrátit spolu s částkou 17 722 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 12 555 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 667 Kč v 78 týdenních splátkách po 433 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 1. 2022. Úvěruschopnost žalované jako spotřebitele byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když celkem zaplatila pouze částku 19 966 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dlužná částka ve výši 13 756 Kč je tvořena jistinou ve výši 9 000,79 Kč a dlužnou částkou poplatku ve výši 4 755,21 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 1 235,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 948,90 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 9 009,79 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 9 009,79 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána. Žalobkyně se k jednání dostavila, a soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 21. 7. 2020 ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru a tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalované částku 16 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutou částku včetně poplatku ve výši 17 722 Kč tvořeného úrokem ve výši 12 555 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 667 Kč v 78 týdenních splátkách po 433 Kč, s tím, že poslední splátka činí 381 Kč. Žalovaná převzala v hotovosti částku 16 000 Kč při uzavření smlouvy a celkem právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila 19 966 Kč.4. Ze zákaznické karty žalované ze dne 21. 7. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020-97 bylo zjištěno, že žalovaná vedla, že žije s rodiči, je svobodná, pracuje na plný úvazek na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou, její čistý měsíční příjem činí 23 190 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pracovní smlouvu žalované a 2 výplatní pásky za 5/2020 a 6/2020, přičemž s odkazem na uvedený rozsudek stačilo, že listiny, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 ve spojení s přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023 byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.6. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.7. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 7. 2020 smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalované částku 16 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 17 722 Kč, který tvořil úrok ve výši 12 555 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 667 Kč, v 78 týdenních splátkách po 433 Kč, s tím, že poslední splátka činila 381 Kč. Žalovaná převzala v hotovosti 16 000 Kč a celkem zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 19 966 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni.8. Předmětnou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 21. 7. 2020 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli10. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy na základě informací získaných od žalované, které ověřovala oproti předloženým dokladům. Z provedeného dokazování však vyplývá, že byly ověřovány pouze příjmy žalované, když výdaje žalovaná odhadla na 5 000 Kč, aniž by je doložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalované zákon spatřuje především v porovnání jejích příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů uvedených žalovanou. Soud proto uzavřel, že žalobkyně přes poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. neprokázala, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když neprokázala řádné ověřování výdajů žalované, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu se zákonem a zjevně narušila veřejný p