4 C 147/2024-21 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení 21 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč s odůvodněním, že uzavřela dne 21. 3. 2023 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na dobu neurčitou, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná se zavázala splácet smluvní úrok přirostlý za uplynulé období měsíčně ve výši 40 % p. m. z jistiny. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., internetové stránky, , kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Žalovaná se registrovala zadáním svých osobních údajů, čímž zahájila proces zřízení uživatelského účtu. K dokončení registrace zadala verifikační SMS kód ve znění , hodnota, , který jí žalobkyně zaslala na telefonní číslo, uvedené v registračním formuláři. Zadáním verifikačního kódu žalovaná potvrdila vůli být smlouvou vázána. Ověření totožnosti před poskytnutím úvěru prokázala žalovaná fotokopií svého dokladu totožnosti. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a dále výpisy z bankovního účtu poskytnuté žalovanou k ověření výše jejího příjmu. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto byla v upomínce ze dne 20. 11. 2023 informována o zesplatnění úvěru ke dni 23. 11. 2023 a vyzvána k úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý kalendářní den prodlení od 24. 11. 2023 do 12. 4. 2024, jejíž kapitalizovaná výše činí 2 100 Kč. Dlužnou částku tvoří jistina ve výši 15 000 Kč, smluvní úrok ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuta ve výši 2 100 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla žalobkyní upomínána. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neuznal nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání konanému dne 31. 7. 2024 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2023 ve spojení s kopií občanského průkazu a rodného listu žalované a výpisy z účtu žalované za období 10/2022 - 3/2023 soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná s předmětem poskytnutí revolvingového úvěru do výše limitu 30 000 Kč, úrok činil 40 % měsíčně a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Smlouva obsahuje podpis zástupce žalobkyně a namísto podpisu žalované je uvedeno , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Z výpisů z účtu žalované vyplývá, že výdaje žalované dosahují jejích příjmů. Z výpisů z účtu ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 10. 7. 2024 vyplývá, že žalobkyně poukázala na účet žalované č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 21. 3. 2023 částku 4 000 Kč, dne 23. 3. 2023 částku 6 000 Kč, dne 24. 4. 2023 částku 2 000 Kč a dne 10. 5. 2023 částku 3 000 Kč. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2023 vyplývá, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 20. 11. 2023 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení zesplatnění. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 12. 4. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.4. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobkyní předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní předložená smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 30 000 Kč, úrok ve výši 40 % p.m. a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobkyně, u podpisu žalované je pouze uvedeno , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Totožnost žalované byla doložena kopií občanského průkazu a kopií jejího rodného listu. Ačkoli byla žalobkyně soudem vyzvána, nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu. K ústnímu jednání soudu se nedostavila, čímž znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky, neboť nedoložila, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle závěru soudu uvedení jména a příjmení žalované namísto podpisu smlouvy neprokazuje platné uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že žalovaná takto projevila vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a kontraktační proces tak, jak jej žalobkyně popsala, byl realizován. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalované nemohl z této smlouvy vzniknout závazek zaplatit úvěr, smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně neprokázala ani řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).5. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala žalované na její účet celkem částku 15 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento byl žalobkyni přiznán od 23. 4. 2024, neboť žalovaná byla výzvou ze dne 12. 4. 2024 podanou k poštovní přepravě téhož dne vyzvána k plnění ve lhůtě do 3 dnů. Ve smyslu § 573 o.z. byla výzva žalované doručena dne 17. 4. 2024 a splatnost nastala dne 22. 4. 2024. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.).6. S ohledem na výše uvedený závěr soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 65 % a žalovaná v rozsahu 35 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %, které tvoří odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění) podle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 155 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 2 607 Kč, z toho 30 % představuje částku 782,10 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.