12 C 245/2025-42 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 49 014,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela dne 1. 11. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento splatit nejpozději do 11. 10. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Právní předchůdce žalobce zkoumal před vyplacením úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když celkem zaplatil pouze částku 50 155 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 žalobci. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradil.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Proti tomuto však žalovaný podal dne 13. 6. 2025 včasný odpor, který odůvodnil následujícím způsobem. Žalovaný v plném rozsahu nesouhlasí s uplatněným nárokem a navrhuje jeho zamítnutí, neboť právní zástupce žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, smlouva je také v rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Podle žalovaného má právní žalobce zmatečný a netransparentní systém započítávání plateb. Žalovaný rovněž uvádí, že na účet žalobce zaplatil více peněz, než činí jistina úvěru. Z důvodu výše uvedených proto navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.3. Podáním ze dne 2. 9. 2025, doručeným soudu dne 3. 9. 2025, vzal žalobce svou žalobu zpět, když uvedl, že žalovaný uhradil před podáním žaloby žalobci částku ve výši 33 471,03 Kč, když tato nebyla z důvodu administrativního pochybení započtena. Žalobce proto bere žalobu zpět co do částky 33 471,03 Kč včetně příslušenství a nadále požaduje částku 15 343,41 Kč s příslušenstvím.4. Podáním ze dne 25. 9. 2025 žalovaný doplnil odpor ze dne 13. 6. 2025, když uvedl, že ujednání o poplatku z úvěru je absolutně neplatné, jistina z úvěru už byla žalovaným zaplacena, neboť žalovaný uhradil žalobci již částku 33 471,03 Kč. Rovněž opakovaně konstatoval nedostatečné posouzení úvěruschopnosti a rozpor s dobrými mravy.5. Soud nařídil jednání na den 16. 10. 2025. Žalovaný se k ústnímu jednání dostavil a uvedl, že trvá na svých písemných vyjádřeních, které jsou součástí spisu a bere na vědomí částečné zpětvzetí ze strany žalobce, avšak trvá na svých písemných tvrzeních. Při jednání žalovaný potvrdil, že uhradil částku 33 471,03 Kč a nad rámec svých písemných vyjádření nebude ničeho doplňovat. Žalobce se z jednání omluvil, a soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. S0025820704157953 ze dne 31. 10. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku včetně poplatku ve výši 19 014,44 Kč v 12 měsíčních splátkách po 4 232 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti částku 30 000 Kč při uzavření smlouvy a celkem právnímu předchůdci žalobce zaplatil 33 471,03 Kč.7. Z potvrzení o platbě plyne, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 1. 11. 2022 na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ver výši 30 000 Kč.8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2025 ve spojení s přílohou č. 1 smlouvy o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby 15. 3. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 31. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši ve výši 19 014,44 Kč v 12 měsíčních splátkách po 4 232 Kč. Žalovaný převzal v hotovosti 30 000 Kč a celkem zaplatil 33 471,03 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2025 žalobci.11. Předmětnou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným dne 31. 10. 2022 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli13. Žalobce v daném případě tvrdil, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, které ověřoval oproti předloženým dokladům. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Právní předchůdce žalobce vycházel z výdajů uvedených žalovaným. Soud proto uzavřel, že žalobce přes poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. neprokázal, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce jeho právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když neprokázal řádné ověřování výdajů žalovaného, čímž jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kterému nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a zjevně narušil veřejný pořádek. Žalovanému tak nemohl vzniknout závazek zaplatit zápůjčku, poplatky a příslušenství.14. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Žalovaný již uhradil částku 33 471,03 Kč, čímž zcela uhradil převzatou částku. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalobce zavinil částečné zastavení řízení, když vzal žalobu částečně zpět a ve zbytku žaloby byl zcela úspěšný žalovaný. Tento by měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II.