3 C 190/2024-89 — Okresní soud v Písku

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Písku dne 23. 7. 2024 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 284 180,26 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že pro žalovanou realizovala výrobu dříví za dohodnutou cenu 1 284 180,26 Kč včetně DPH, která byla vyúčtovaná daňovým dokladem č. 240277 vystaveným samotnou žalovanou a splatným dne 21. 4. 2024. Vzhledem ke skutečnosti, že sjednaná cena nebyla žalovanou ve lhůtě splatnosti uhrazena, zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu týkající se i dalších dlužných faktur (konkrétně faktury č. 240180 znějící na částku 562 198,67 Kč a faktury č. 240384 znějící na částku 615 939,61 Kč). Po doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužné faktury č. 240180 a č. 240384 zaplatila, částku 1 284 180,26 Kč vyúčtovanou fakturou č. 240277 však nadále žalobkyni dluží.2. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná po podání žaloby uhradila žalobkyni dne 29. 7. 2024 částku 284 180 Kč, dne 7. 8. 2024 částku 300 000,26 Kč a dne 27. 9. 2024 částku 345 562,50 Kč, vzala žalobkyně postupně svoji žalobu částečně zpět písemnými podáními doručenými soudu dne 30. 7. 2024, 8. 8. 2024 a 30. 9. 2024. V návaznosti na dílčí zpětvzetí žaloby pak soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 26. 8. 2024, č. j. 3 C 190/2024 – 18, a usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. 3 C 190/2024-40 (částečně změněným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2024, č. j. 7 Co 2094/2024 – 54), v důsledku čehož zbývající předmět řízení tvoří nárok žalobkyně na zaplacení částky 354 437,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení.3. Žalovaná v rámci písemného vyjádření ze dne 30. 10. 2024 uvedla, že z její strany sice došlo k úhradě dlužné částky 929 742,76 Kč, avšak ve zbytku uplatněný nárok neuznává, a to z důvodu, že pohledávka žalobkyně co do částky 354 437,50 Kč (odpovídající částce 14 177,50 EUR) zanikla v souvislosti s provedeným jednostranným započtením vzájemných pohledávek. Žalovaná konkrétně započetla proti zbývající části pohledávky žalobkyně z faktury č. 240277 vlastní pohledávku vzniklou z titulu vadné výroby žalobkyní, kterou žalovaná vyúčtovala fakturou č. 2024000405 ze dne 31. 3. 2024 se splatností dne 30. 4. 2024.4. K obranným tvrzením žalované žalobkyně v písemném podání ze dne 19. 11. 2024 uvedla, že žalovanou tvrzená a vyúčtovaná pohledávka nikdy nevznikla, neboť žalobkyně žádnou vadnou výrobu pro žalovanou neprovedla. Jednostranné započtení pohledávek je tak neplatným právním jednáním, přičemž této neplatnosti se žalobkyně dovolala v dopise ze dne 2. 9. 2024. Pohledávka žalobkyně je nejen nejistá a neurčitá, ale dokonce neexistentní, tedy tuto nelze platně započíst.5. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění:6. Daňovým dokladem č. 240277 vystaveným žalovanou dne 31. 3. 2024 byla vyúčtovaná cena díla realizovaného žalobkyní pro žalovanou (výroba dříví, obnovní činnosti v lese apod.) v celkové výši 1 284 180,26 Kč včetně DPH se splatností dne 21. 4. 2024. Přílohou daňového dokladu je podrobný rozpis činností provedených žalobkyní.7. Předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 2024 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky 2 462 318,54 Kč (nezaplacené daňové doklady č. 240277, č. 240180 a č. 240384) ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy. Podle připojené dodejky byla výzva dodána žalované do datové schránky dne 4. 7. 2024.8. Podle jednotlivých Potvrzení o příchozí platbě vystavených bankou žalobkyně dne 29. 7. 2024, 7. 8. 2024 a 27. 9. 2024 a podle Potvrzení o provedení odchozí úhrady vystaveného bankou žalované dne 27. 9. 2024 uhradila žalovaná pod var. symbolem , var. symbol, na účet žalobkyně dne 29. 7. 2024 částku 284 180 Kč, dne 7. 8. 2024 částku 300 000,26 Kč a dne 27. 9. 2024 částku 345 562,50 Kč, celkem tedy z daného titulu zaplatila částku 929 742,76 Kč.9. Daňovým dokladem č. 2024000405 vystaveným žalovanou dne 31. 3. 2024 a znějícím na částku 14 177,50 EUR se splatností dne 30. 4. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalované „Vadnou výrobu PK_132,50 m3 x 107 EUR“. Přílohou faktury je tabulka s označením „, název, “ s ručně doplněnými poznámkami a výpočtem.10. Dopisem označeným jako „Vzájemný zápočet pohledávek a závazků ke dni 27. 8. 2024“ žalovaná provedla jednostranný zápočet pohledávky žalované ve výši 14 177,50 EUR podle daňového dokladu č. 2024000405 proti pohledávce žalobkyně ve výši 354 437,50 Kč podle daňového dokladu č. 240277 (2410243).11. Dopisem ze dne 2. 9. 2024 označeným jako „Dovolání se neplatnosti jednostranného započtení pohledávek“ dodaným do datové schránky žalované podle připojené dodejky téhož dne se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dovolala podle § 1987 odst. 2 o. z. relativní neplatnosti jednostranného započtení pohledávek žalovanou ze dne 27. 8. 2024, s odůvodněním, že žalobkyně oprávněnost pohledávky tvrzené žalovanou neuznává, když popírá, že by pro žalovanou provedla vadnou výrobu.12. Obdobným způsobem se pak žalobkyně vyjádřila negativně k existenci pohledávky žalované v dopise ze dne 25. 9. 2024 doručeném do datové schránky žalované podle připojené dodejky téhož dne.13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně provedla pro žalovanou dílo - dřevozpracující a další činnosti v rámci lesního hospodaření, jejichž celková cena 1 284 180,26 Kč včetně DPH byla vyúčtovaná daňovým dokladem č. 240277 vystaveným samotnou žalovanou dne 31. 3. 2024 se splatností dne 21. 4. 2024. Po podání žaloby žalovaná zaplatila žalobkyni dne 29. 7. 2024 částku 284 180 Kč, dne 7. 8. 2024 částku 300 000,26 Kč a dne 27. 9. 2024 částku 345 562,50 Kč. Proti zbývající vyúčtované částce 354 437,50 Kč pak žalovaná jednostranně započetla dne 27. 8. 2024 vlastní tvrzenou pohledávku ve výši 14 177,50 EUR vyúčtovanou daňovým dokladem č. 2024000405 ze dne 31. 3. 2024 se splatností dne 30. 4. 2024, která měla vzniknout v důsledku vadného provedení díla žalobkyní. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 9. 2024 zpochybnila existenci jakékoli pohledávky žalobkyně a současně namítla relativní neplatnost jednostranného započtení pohledávek.14. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Podle § 1987 odst. 1, 2 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem, přičemž pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.15. Po zhodnocení učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Soud nemá žádných pochybností ohledně vzniku pohledávky žalobkyně z titulu nároku na zaplacení ceny díla realizovaného pro žalovanou, která byla vyúčtovaná daňovým dokladem č. 240277 ve výši 1 284 180,26 Kč včetně DPH. V dané souvislosti je třeba poznamenat, že žalovaná v průběhu řízení vznik pohledávky žalobkyně či její výše nikterak nezpochybňovala, když ostatně i sama vystavila předmětný daňový doklad. V průběhu řízení žalovaná postupně uhradila žalobkyni část vyúčtované ceny díla, konkrétně částku 929 742,76 Kč, předmětem sporu tak zůstal pouze nárok žalobkyně na zaplacení zbývající částky 354 437,50 Kč, ve vztahu k němuž žalovaná dovozuje zánik v souvislosti s jednostranným započtením pohledávek ze dne 27. 8. 2024.16. Soud se tak s ohledem na výše uvedené nutně musel zabývat otázkou, zda došlo k zániku zbývající části pohledávky žalobkyně v důsledku jednostranného započtení proti pohledávce tvrzené žalovanou, a především, zda se v případě pohledávky žalované jedná o pohledávku způsobilou k započtení ve smyslu výše citovaného ustanovení § 1987 o. z. Podle komentářové literatury a judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020) je jistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla pohledávka, která je co do základu anebo výše sporná, a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá namísto oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Za nejistou či neurčitou přitom nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na jej