9 C 31/2025-50 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 000 Kč s níže specifikovaným příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , webové stránky, , tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný nejprve vyplnil požadované osobní údaje v registračním formuláři a poté učinil vůči žalobkyni návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Smlouva byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jeho telefonní číslo, a který žalovaný následně zadal do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výsledků lustrace v databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI a výpisů z bankovního účtu žalovaného. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, a to v dílčích platbách převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, dluží proto žalobkyni částku ve výši 56 000 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 40 000 Kč a kapitalizovaný úrok za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně má dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, která za období od 17. 2. 2024 do 14. 6. 2025 činí 19 320 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes výzvy ze strany žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 22. 10. 2025 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato obsahuje text smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí revolvingového úvěru do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 40 % měsíčně a v případě prodlení s plněním pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je dlužník v prodlení. Listina obsahuje pouze podpis jednatelky žalobkyně, podpis žalovaného zde chybí.4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, žije v pronajatém bytě a má jednu vyživovací povinnost. Od ledna 2020 je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, jako galvanizér s měsíčním příjmem 37 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí 15 000 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc květen 2023.5. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že z tohoto účtu byly na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, poukázány následující platby: dne 24. 10. 2023 částka 4 000 Kč, dne 25. 10. 2023 částka 2 000 Kč, dne 25. 10. 2023 částka 2 000 Kč, dne 26. 10. 2023 částka 5 000 Kč, dne 1. 11. 2023 částka 2 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částka 2 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částka 2 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částka 4 000 Kč, dne 2. 11. 2023 částka 6 000 Kč, dne 3. 11. 2023 částka 3 000 Kč, dne 3. 11. 2023 částka 6 000 Kč a dne 6. 11. 2023 částka 2 000 Kč.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 9. 9. 2025 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Na tento účet bylo v období od 24. 10. 2023 do 6. 11. 2023 připsáno celkem , hodnota, plateb s variabilním symbolem , var. symbol, v souhrnné výši 40 000 Kč.7. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů.8. Předloženými důkazy nebylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť předložená listina neobsahovala podpis žalovaného a žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že žalovaný podepsal smlouvu o úvěru prostřednictvím verifikačního SMS kódu zadaného do formulářového pole na webových stránkách , webové stránky, , i přes výzvu soudu ze dne 3. 9. 2025, nepředložila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla uzavřena, nemohl z takové smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek.9. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 40 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Žalobě proto bylo vyhověno právě co do částky 40 000 Kč, a to podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to včetně příslušenství požadovaného na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 40 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 14. 6. 2025, odeslaným téhož dne, vyzván k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů a žalovaný je tedy od 22. 6. 2025 v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., právě od tohoto data a ve zbývajícím rozsahu jej jako nedůvodný zamítnul.10. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalobě by nemohl v plném rozsahu vyhovět, ani v případě prokázání platného uzavření smlouvy, neboť žalobkyně rovněž neprokázala, že posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož nepředložila žádné důkazy, ze kterých vyplývalo, že před uzavřením smlouvy ověřovala skutečné výdaje žalovaného. Od podrobnějšího odůvodnění tohoto závěru soud upouští, neboť s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy je podrobné odůvodnění nadbytečné.11. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).12. Přitom rozsudek, jímž byla žaloba částečně zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektron