12 C 190/2025-80 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se po žalované domáhal dne 23. 4. 2025 zaplacení částky 50 517 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 1. 7. 2019 pracovní smlouvu, na základě které se žalobce zavázal pro žalovanou vykonávat práci, a to na pozici dělníka dřevovýroby. Dne 5. 10. 2022 utrpěl žalobce při výkonu zaměstnání pracovní úraz, spočívající k podvrtnutí pravého zápěstí a bolesti, kdy zranění žalobce si vyžádalo opakované operační zákroky, rozsáhlá vyšetření a následnou léčbu, přičemž další zákroky jsou plánovány. Toto zranění bylo velmi závažné, a proto byl žalobce nucen setrvat v dočasné pracovní neschopnosti ode dne 5. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022 a následně ode dne 25. 11. 2022 do dnešního dne. Žalobce po žalované požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti dle § 271a zákoníku práce ode dne 13. 12. 2022 do dne 28. 2. 2023 ve smyslu § 271a zákoníku práce. Předmětné ustanovení přiznává žalobci nárok na náhradu rozdílu mezi průměrným výdělkem žalobce před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy a nemocenské. Z doložených podkladů vyplývá, že průměrný hodinový výdělek žalobce před vznikem škody dle § 271a zákoníku práce činí částku ve výši 264 Kč, když byla žalobci v rozhodném období kalendářního roku předcházejícímu kalendářnímu roku, ve kterém žalobci vznikl pracovní úraz, vyplacena hrubá mzda ve výši 426 143 Kč, a to za 1 616 odpracovaných hodin. Žalobce po žalované požaduje náhradu ztráty na výdělku za dobu ode dne 13. 12. 2022 do dne 28. 2. 2023. Za toto období žalobci náleží mzda ve výši 118 272 Kč. Ze strany ČSSZ bylo žalobci z titulu nemocenské dávky vyplaceno 67 755 Kč. Žalovaná za toto období nevyplatila žalobci ničeho. Z výše uvedených výpočtů žádá žalobce po žalované částku ve výši 50 517 Kč. Pro úplnost žalobce sděluje, že žalovaná již žalobci uhradila náhradu na ztrátě na výdělku po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti ode dne 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, dále pak ode dne 25. 11. 2022 do dne 12. 12. 2022, konečně pak za období ode dne 2. 5. 2024 do dne 1. 7. 2024. Z těchto důvodů není žalobcem po žalované požadováno plnění ode dne 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, a dále pak ode dne 25. 11. 2022 do dne 12. 12. 2022. Vzhledem k výše uvedenému zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 2. 2025, ve které po žalované uplatnil své nároky, tedy náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu § 271a zákoníku práce ode dne 13. 12. 2024 do dne 1. 5. 2024, dále pak za období ode dne 2. 7. 2024 do dne 31. 12. 2024. Žalovaná však nároky žalobce odmítla plnit. Jelikož se žalovaná dostala se svým plněním do prodlení a v souladu se zaslanou předžalobní výzvou neuhradila dluh nejpozději do dne 15. 3. 2025, náleží žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne 15. 3. 2025 do zaplacení. Dne 12. 8. 2025 doplnil žalobce, že pojišťovna se ve výše uvedené souvislosti odvolává na znalecký posudek, podle něhož za dobu léčby pracovního úrazu lze považovat 2 měsíce po jeho vzniku a další 2 měsíce po operaci z roku 2024, když další léčba a pracovní neschopnost souvisí s léčbou obecného onemocnění. jestliže pojišťovna uhradila žalobci nárok na náhradu mzdy po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti za období ode dne 6. 10. 2022 do dne 13. 11. 2022, dále pak za období ode dne 25. 11. 2022 do dne 12. 12. 2022 a konečně pak za období ode dne 2. 5. 2024 do dne 1. 7. 2024, je evidentní, že žalobce musel být v dočasné pracovní neschopnosti pro léčbu úrazu nejméně do doby 1. 7. 2024, neboť v opačném případě by pojišťovně jistě k náhradě mzdy po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti za operaci dne 2. 5. 2024 nepřistoupila. Pokud žalobce utrpěl poranění, které bylo operačně řešeno zákrokem dne 2. 5. 2024 a žalobci byla dočasná pracovní neschopnost v době operačního zákroku (byť pouze v období 2 měsíců) a bolestné za provedený zákrok uhrazeno, neboť je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem žalobce, není možné konstatovat, že doba pracovní neschopnosti, po kterou žalobce své zranění, mající původ v pracovním úrazu žalobce, řešil a navštěvoval lékaře, s čímž se také pojí povinnost vyčkat na volný termín ošetření, nebude žalobci proplacena, jestliže dospěl znalec k závěru, že je zákrok - artroskopie zápěstí, nutno považovat za zákrok, který byl vykonán v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu a jeho následky, a proto pojišťovna přistoupila k výplatě pojistného plnění, není možné tvrdit, že mezidobí dočasné pracovní neschopnosti, ve které žalobce vyčkával na operaci tohoto zákroku, nebude žalobci proplaceno. Pojišťovna se v přípisu ze dne ze dne 27. 11. 2025 odvolává na to, že dočasná pracovní neschopnost žalobce ve sporném období trvala pro obecné onemocnění. Toto onemocnění však nikde nepojmenovává, nespecifikuje, a především nedokládá. Netvrdí jej dokonce ani jako obranu v rámci tohoto soudního řízení. Se zohledněním poslední cit. věty znaleckého posudku, který si nadto objednala a na který se odvolává sama pojišťovna, je zřejmé, že by měla být žalobci nahrazena rovněž náhrada za dočasnou pracovní neschopnost přinejmenším do doby vykonání zákroku artroskopie zápěstí, který byl uskutečněn dne 2. 5. 2024 a posléze po dobu alespoň dvou měsíců, které již pojišťovna žalobci proplatilaV případě žalobce je nezbytné přihlédnout zejména ke skutečnosti, že nebylo v silách žalobce ovlivnit, jak dlouho bude čekat. Žalobce si dále dovolí upravit tvrzení uvedené v žalobě, kde je uvedeno, že si žalobce v rozhodném období kalendářního roku předcházející kalendářnímu roku, ve kterém žalobce utrpěl pracovní úraz (§ 271m zákoníku práce) odpracoval 1616 hodin a náležela mu hrubá mzda ve výši 426 143 Kč, kdy správně mělo být uvedeno, že žalobce odpracoval 1 688 hodin, a současně mu byla vyplacena hrubá mzda ve výši 445 799 Kč. Hodinovou odměnu však žalobce uvedl správně, a to ve výši 264 Kč. Žalobce tedy navrhuje, aby výše nadepsaný soud po provedeném dokazování žalobou požadovanou částku žalobci přiznal a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce dne 17. 12. 2025 doplnil chronologický popis událostí.2. Žalovaná se dne 23. 6. 2025 vyjádřila tak, že žalovaná považuje za nesporné, že se žalobcem uzavřela dne 1. 7. 2019 pracovní smlouvu, a že tento si způsobil pracovní úraz dne 5. 10. 2022. Rovněž považuje za nesporné, že od žalobce obdržela předžalobní výzvu ze dne 3. 3. 2025, kterou žalobce žalovanou vyzývá k úhradě náhrady mzdy žalobce, ovšem ve výši 629 710 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 26 911 Kč, což již ve vztahu k aktuálně žalované částce dokládá úroveň přístupu a chování žalobce. Žalovaná soudu sděluje, že údajný nárok žalobce neuznává, a to ani zčásti, což dále odůvodňuje. Na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele má zaměstnavatel právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce a tato škoda byla žalobci, v souladu s platnou legislativou a na základě vyhotoveného znaleckého posudku, pojišťovnou vyplacena. Na základě výše uvedených skutečností a navržených důkazů žalovaná navrhuje soudu, aby rozhodl o zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost a o náhradě nákladů soudního řízení žalované. Žalovaná se vyjádřila dne 12. 9. 2025 tak, že odkazuje na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 7. 8. 2017 č. 21 Cdo 2697/2017 jenž judikoval, a žalovaná tímto odkazuje i na ostatní judikaturu uvedenou v tomto Usnesení Nejvyššího soudu. Žalovaná má tak i nadále za to, že zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu nebo nemajetkovou újmu při pracovním úrazu a nemoci z povolání je v našem právním prostředí řešeno legislativně. Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance jsou ze zákona pojištění pro případ povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a to v této věci u Kooperativa pojišťovny a.s., podle podmínek stanovených v § 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele má zaměstnavatel právo, aby za něj příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce a tato škoda byla žalobci, v souladu s platnou legislativou a na základě vyhotoveného znaleckého posudku, pojišťovnou vyplacena. Na základě výše uvedených skutečností a navržených důkazů žalovaná navrhuje soudu, aby rozhodl o zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost a o náhradě nákladů soudního řízení žalované.3. Soud z provedené