12 C 319/2025-43 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 75 833 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřel dne 2. 12. 2019 smlouvu č. , hodnota, , na základě které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s poplatkem ve výši 31 607 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 3 423 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na částku 3 416. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokumentům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 26 500 Kč, poplatkem ve výši 30 633 Kč, dlužnou smluvní pokutou ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 928,52 Kč a sankčními poplatky ve výši 3 700 Kč. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 26 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu dále ničeho nehradil.2. Soud nařídil jednání na den 10. 12. 2025, ke kterému se žalovaný nedostavil, i přesto, že mu bylo řádně doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Právní zástupce žalobce se k jednání dostavil a soud proto rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 2. 12. 2019 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 15 000 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 14 285 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 3 423 Kč, přičemž poslední splátka činila 3 416 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy č. 1, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 2. 2022 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.5. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky předcházející žalobě ze dne 21. 3. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 24. 3. 2025 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.6. Smlouvu o úvěru, z nichž žalobce dovozoval svůj nárok, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.9. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, avšak nepředložil soudu žádné důkazy. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednal právní předchůdce žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvy o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalovanému nemohl vzniknout žádný závazek.10. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr uhradil částku 3 700 Kč, z tohoto důvodu vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 22 800 Kč (jistina 26 500 Kč – uhrazená částka 3 700 Kč). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 800 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 26 500 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.11. Soud dále rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku shora).