12 C 365/2025-42 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal žalobou proti žalované zaplacení částky 86 751,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 23. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě které žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně do výše nevyčerpaného sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 92 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná v době trvání úvěru načerpala celkem částku 115 632,04 Kč a uhradila částku 63 466,77 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni 20. 5. 2025 zesplatnil. Žalobce požaduje po žalované úhradu dlužné jistiny ve výši 83 693,34 Kč, poplatků ve výši 528 Kč, náhrady nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 18 609,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2 365,95 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 86 693,34 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 86 751,34 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila.2. Žalovaná se na výzvu soudu vyjádřila k podané žalobě dne 14. 1. 2026, když uvedla, že o půjčce u žalobce ví, avšak byla dlouhodobě nemocná a nemohla svůj dluh splácet. Zároveň požádala soud o možnost splatit dlužnou částku ve splátkách, neboť je v důchodu a nemá možnost dluh uhradit v celé částce najednou.3. Žalobce na výzvu soudu dne 16. 2. 2026 sdělil, že zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když provedl lustraci žalované v systému ISIR, SOLUS, NRKI a CEE. Žalobce dále uvedl, že v rámci ustanovení 4. 4. úvěrových podmínek se žalobce se žalovanou dne 5. 10. 2023 dohodli na zvýšení úvěrového rámce na částku 92 000 Kč.4. Soud nařídil jednání na den 25. 2. 2025, ke kterému se žalovaná nedostavila, ačkoliv ji bylo řádně doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobce se dostavil k nařízenému jednání a soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované. Žalobce při jednání ve věci uvedl, že je ochoten přistoupit k úhradě dluhu ve splátkách mezi částkou 2 000 Kč a 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Zároveň odkázal na svá písemná vyhotovení, jež jsou založena ve spise.5. Z úvěrové smlouvy o bezúčelovém revolvingovém úvěru ze dne 23. 3. 2023 vyplývá, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 23. 3. 2023 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně úroku ve výši 26,28 % ročně, a to ve výši měsíční splátky 4 % z dlužné částky. Celkem měla žalovaná uhradit částku 11 424 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas.6. Z dodatku k úvěrové smlouvě přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, 03167248 ze dne 5. 10. 2023 plyne, že byl zvýšen úvěrový rámec na částku 92 000 Kč.7. Z karty klienta ze dne 25. 8. 2025 plyne, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována v systému SOLUS, NRKI, ISIR a CEE.8. Z předžalobní výzvy předcházející žalobě ze dne 12. 6. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 13. 6. 2025 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.9. Smlouvu o úvěru, ze které žalobce dovozoval svůj nárok, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.12. Žalobce v dané věci tvrdil, že řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak nepředložil soudu žádné důkazy. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednal žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalované nemohl vzniknout žádný závazek.13. V řízení bylo zjištěno, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 83 693,34 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 83 693,34 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 83 693,34 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když shledal důvody pro plnění ve splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy nabude právní věci rozsudek ve věci samé, až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok I. rozsudku shora).14. V rozsahu zbývající části nároku soud žalobu žalobce zamítl (výrok II. rozsudku shora).15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť žalobce měl ve věci úspěch v rozsahu 97 % a žalovaná v rozsahu 3 %. Soud po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu stanovil, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 94 %. Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 4 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, výzva k plnění, účast na jednání) podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas v délce 2 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovného , adresa, ve výši 470 Kč, DPH 21 % a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 338 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 29 614,90 Kč, z toho 94 % představuje částku 27 838 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (vý