12 C 440/2025-31 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 18 231,13 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 4. 4. 2007 mezi společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaným, kterému byl poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 9. 4. 2008. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024, a to s účinností ke dni 9. 10. 2024. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Dlužnou částku ve výši tvoří jistina ve výši 18 231,13 Kč a příslušenství specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze strany žalobce.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud nařídil jednání na den 18. 3. 2026. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené účastníky dne 4. 4. 2007 plyne, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 930 Kč, a to v pravidelných 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Ze smlouvy rovněž plyne, že u půjčky poskytnuté zákazníkovi na 53 týdnů je RPSN stanoveno ve výši 206,8 %.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 ve spojení s přílohou č. 1 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.5. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 24. 6. 2025 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.6. Podle § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. z.“), výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.7. Podle § 39 obč. z., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 451 obč. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.10. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že smlouva uzavřená mezi účastníky je v rozporu s dobrými mravy, když roční procentní sazba nákladů byla u úvěrové smlouvy stanovena ve výši 206,80 % ročně. Soud je přesvědčen, že se jedná o smluvní ujednání, které je s ohledem na výši úrokové sazby absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, k čemuž je třeba přihlížet z úřední povinnosti.11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem částku 1 768,87 Kč, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení ve výši 18 231,13 Kč. Soud proto podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 18 231,13 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobci úvěr ani poplatky, proto soud žalobu ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítl (výrok II.).12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., když v žalobě měl žalobce pouze úspěch nepatrný a ve zbytku žaloby byl zcela úspěšný žalovaný, který by tak měl právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.