4 C 36/2026-22 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 744 Kč od 7. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 7. 3. 2024 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a spolu s úrokem ve výši 443,84 Kč splatit nejpozději do 6. 4. 2024. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS , číslo, . Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, když na svůj dluh neuhradil ničeho, byl upomínkami a předžalobní výzvou odeslanou mu dne 25. 6. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou ze dne 5. 6. 2025 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 16. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán - předvolání mu bylo doručeno dne 2. 3. 2026 postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 7. 3. 2024 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaný, s předmětem poskytnutí spotřebitelského bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ řádného splacení úvěru do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. do 6. 4. 2024 byla sjednána výše úroku 36 % ročně, tedy úrok ve výši 443,84 Kč, RPSN ve výši 1 264,28 % a poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 150,08 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 300,16 Kč a RPSN ve výši 9 059,10 %. Žalovaný smlouvu podepsal dne 7. 3. 2024 ve 13:38:59 hodin elektronickým kódem , číslo, .4. Dle potvrzení o provedení transakce byla dne 7. 3. 2024 odeslána z účtu společnosti , právnická osoba, částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .5. Z informací o vlastníkovi se podává, že žalovaný byl vlastníkem účtu č. , č. účtu, (zůstatek na účtu činil 188,37 Kč) a účtu č. , č. účtu, (zůstatek na účtu činil 7,83 Kč).6. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v březnu 2024 žalovaný a že na tento účet byla dne 7. 3. 2024 společností , právnická osoba, poskytnuta částka 15 000 Kč pod VS , var. symbol, .7. Přípisem ze dne 27. 7. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru č. , hodnota, k datu 27. 7. 2024 pro opakované porušování smluvních podmínek a vyzván k úhradě celkové dlužné částky 22 083,37 Kč do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.8. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2025.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů.10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a s úrokem do 6. 4. 2024. Částka 15 000 Kč byla připsána na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 7. 3. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 25. 6. 2025.11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.12. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 7. 3. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žad