4 C 46/2026-22 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 6 255 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 20. 10. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně Každý měsíc byla povinna splatit úrok přirostlý za uplynulé období. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaná následně vyplnila registrační formulář a odsouhlasila smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formulářů. Žalovaná poskytla kopii svého dokladu totožnosti a dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Po ověření úvěruschopnosti byla žalované schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Smlouvu žalovaná uzavřela za použití verifikačního SMS kódu 29883, který jí byl zaslán na jí uvedené telefonní číslo , tel. číslo, který žalovaná vložila do příslušného formulářového pole a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. K ověření úvěruschopnosti žalovaná poskytla výpisy ze svého bankovního účtu nebo výplatní pásky a současně byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto byla upomínkami vyzvána k úhradě dlužné částky. Upomínkou ze dne 19. 2. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyní požadovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, ze smluvního úroku pouze za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 255 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do 20. 7. 2025. Společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 postoupila tuto pohledávku žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 20. 7. 2025. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k ústnímu jednání konanému dne 23. 3. 2026 bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2023 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, . a žalovaná s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového revolvingového úvěru do výše 30 000 Kč, na dobu neurčitou, s úrokovou sazbou 40 % měsíčně a s RPSN 5 535,71 %. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splatit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období a pro případ prodlení se zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V případě prodlení po dobu dva měsíce nebo delší se dle smlouvy stává bez dalšího splatný celý dluh.4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná uvedla, že sdílí společnou domácnost s partnerem, bydlí s rodiči a příbuznými, je zaměstnána u společnosti , jméno FO, s měsíčním příjmem 24 634 Kč a její měsíční výdaje činí 9 000 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byla minimálně od 20. 10. 2023 do 19. 2. 2024 žalovaná a že na tento účet byla dne 20. 10. 2023 poskytnuta částka 15 000 Kč společností , právnická osoba, .6. Přípisem ze dne 19. 2. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru č. , hodnota, k datu 19. 2. 2024 pro opakované porušování smluvních podmínek a vyzvána k úhradě celkové dlužné částky 42 434,35 Kč do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 7. 2025.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání poštovní zásilky ze dne 23. 7. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.9. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 15 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh nesplatila ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 20. 7. 2025.10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 20. 10. 2023 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto vý