9 C 12/2026-77 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 28. 12. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a lustrací žalovaného v dostupných registrech. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po 6 000 Kč, avšak nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto dopisem ze dne 28. 7. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaný dluží žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč a dále v souladu s čl. V. odst. 5.4. Smlouvy náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč za upomínek ze dne 20. 3. 2025 a ze dne 5. 4. 2025. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 10. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny označené Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč na dobu určitou, do 15. 12. 2025, splatného ve 12 splátkách. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný a v čl. X je popsán proces uzavření smlouvy. Smlouva je uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. klientského účtu, kde klient vyplní své osobní údaje a informace potřebné pro posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně mu nabídne konkrétní finanční produkt. Pokud klient po prostudování smlouvy souhlasí s jejím zněním, odškrtne příslušné políčko a klikne na tlačítko „podepsat“. Smlouva je považována za podepsanou zadáním autorizačního kódu, zaslaného SMS zprávou na telefonní číslo , tel. číslo, , v klientském účtu a kliknutím na tlačítko „Potvrdit SMS kód“. Účinnost smlouva nabývá připsáním verifikační platby ve výši 1 Kč, odeslané z bankovního účtu klienta, na účet žalobkyně. V závěru listiny v podpisové části nad jménem žalovaného je uvedeno „Podepsáno elektronicky prostřednictvím SMS kódu dle autorizační doložky v záhlaví smlouvy“, přičemž autorizační doložka zní: IP adresa , číslo, , Datum podpisu – 28. 12. 2024, Čas podpisu – 13:17:24, SMS kód , číslo, , SMS kód potvrzen z tel. čísla – , hodnota, . Přílohou smlouvy je Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle kterého měla žalobkyně k dispozici informace, že žalovaný je svobodný, vyučen a jeho příjem činí 32 000 Kč. Příjem nalezený na bankovním účtu činí 30 814 Kč a výdaje žalovaného určila žalobkyně na základě váženého průměru z částek prohlášených žalovaným a nalezených na bankovním účtu nebo minimální částky nákladů následovně: náklady na bydlení 13 000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti 3 000 Kč a finanční závazky 4 863 Kč.4. Z listiny označené Datový výstup z Credit Info CEE soud zjistil, že žalobkyně dne 28. 12. 2024 provedla prověrku žalovaného v insolvenčním rejstříku, registrech SOLUS a Centrální evidenci exekucí, přičemž z provedených dotazů nevyplynul jakýkoli záznam vedený k osobě žalovaného.5. Z Detailu pohybu na bankovním účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že na tento účet proběhla dne 28. 12. 2024 z bankovního účtu č. , č. účtu, platba ve výši 1 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , v poznámce je uvedeno „, Jméno žalovaného, “.6. Z Detailu pohybu na bankovním účtu č. , č. účtu, ve spojení se sdělením , právnická osoba, . soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 31. 12. 2024 z bankovního účtu č. , č. účtu, provedena platba ve výši 30 000 Kč označena variabilním symbolem , var. symbol, .7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 11. 8. 2025.8. Z dalších provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici kopii dokladů žalovaného, občanského průkazu a Evropského průkazu zdravotního pojištění. Ostatní důkazy soud zamítl pro nadbytečnost, neboť nesloužily k prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.9. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný a jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalovaného. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak je popsán ve smlouvě. Tam je uvedeno, že k uzavření smlouvy dochází úkonem žalovaného v zabezpečeném elektronickém prostředí klientského účtu, kde měl žalovaný odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat kliknutím na příslušné tlačítko. Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Podepsáno elektronicky prostřednictvím SMS kódu dle autorizační doložky v záhlaví smlouvy“ uvedená pod textem smlouvy ve spojení s autorizační doložkou, neboť pouze na jejich základě nelze mít za prokázané, že by žalovaný skutečně, v rámci svého klientského účtu, kliknul na opt-in volbu „Podepsat“. Z uvedeného nelze dovodit ani to, že žalovanému byl vůbec nějaký klientský profil zřízen, že mu na něj žalobkyně poslala odkaz a že v rámci tohoto profilu žalovaný skutečně takový úkon, kterým by projevil vůli být vázán smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinil. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu.10. Na základě provedeného dokazování nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že smlouva se žalovaným byla platně uzavřena. Žalovanému proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 30 000 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení práv v této výši. Soud proto žalobě vyhověl podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) co do částky 30 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu ji jako nedůvodnou zamítnul. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 30 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 28. 7. 2025, odeslanou téhož dne, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Ve výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do 11. 8. 2025, ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal od uvedeného data zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Soud doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (vizte rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).12. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl d