17 C 252/2020-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 7 104 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 19. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky s poplatkem ve výši 3 204 Kč, a to formou jedné splátky původně do 21. 1. 2020. Žalovaná smluvní závazky nehradila řádně a včas, na pohledávku nic neuhradila. Žalobkyně požaduje mimo úhradu jistiny 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3 204 Kč také úhradu poplatku ve výši 2 x 450 Kč za dvě zaslané upomínky dle smlouvy, dále poplatek dle čl. 7 smlouvy ve výši 1 500 Kč za předání případu k inkasnímu řízení a dále smluvní pokutu v souladu s čl. 7 smlouvy 2 x 450 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala [právnická osoba] o poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 000 Kč, za tímto účelem poskytla společnosti číslo svého bankovního účtu tak, že zaslala platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně jako ověřovací platbu dne 18. 12. 2019. Žalobkyně následně zaslala na účet žalované 3 000 Kč. V předložené smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peníze vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, dále úrok ve výši 96 Kč, celkem 3 300 Kč, což odpovídá úroku ve výši 1 339,25 % ročně. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2019 činila úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci v rozmezí do jednoho roku průměrně 8,70 % ročně. Strany se v čl. 7 písm. a), b) smlouvy dohodly na poplatku ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku. Dále se strany v čl. 7 písm. c) smlouvy dohodly na poplatku ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s vymáháním inkasní agentury. V čl. 7 smlouvy se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 15 % z jistiny za každé porušení povinnosti. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, protože žalobkyně a žalovaná neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. OZ, jelikož ujednaný úrok ve výši 1 339,25 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) jako esenciální složka úvěrové smlouvy je ujednání příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. Bez platnosti takového ujednání o odměně za poskytnutí peněz nemůže být platná ani samotná smlouva o úvěru ve smyslu § 576 OZ a contrario. 5. Strany si ve smlouvě sice dohodly úrok ve výši 39 % ročně, nicméně žalovaná byla zavázána ve smlouvě poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Ke generování zisku u úvěru slouží cena peněz, tedy smluvený úrok. V odůvodněných případech lze nad rámec úroku dohodnout i další platby za poskytnutí plnění spojená s úvěrem, u nichž již není spravedlivé, aby byla hrazena výlučně ze smluveného úroku. V posuzovaném případě však kromě výslovně vyjádřeného úroku je součástí ceny úvěru i další úplata, aniž by dohoda o tomto plnění vedle úroku byla ve smlouvě nějak zdůvodněna. Neodůvodněné řetězení poplatků vedle smluveného úroku se soudu jeví jako snaha o zastření skutečné ceny poskytnutých peněz a umělé navyšování reálného úroku, který tak není 39 % ročně, jak deklaruje smlouva, ale ve skutečnosti odpovídá 1 339,25 % ročně, což by odpovídalo téměř sto padesát čtyř násobku průměrných sazeb korunových úvěrů uzavíraných v téže době. 6. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a sdělila jí, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení, jelikož obdržela plnění bez právního důvodu. S ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Jelikož smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla soudem shledána jako neplatná, nedostalo se žalované poskytnutého plnění 3 000 Kč z titulu smlouvy, ale bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 OZ žalobkyni vydat, jak bylo uloženo ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve standardní 3 denní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Pro její neplatnost nevznikly ze smlouvy nároky na smluvní plnění v podobě požadovaného úroku (označeného jako poplatek) či smluvní pokuty, a proto byla žaloba ohledně těchto nároků zamítnuta výrokem II. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož neúspěch žalobkyně byl vyšší než její úspěch a žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly