23 C 155/2021-14 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 4 398 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. 3. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 31. 3. 2016 prostředky komunikace na dálku, ve spojení s potvrzením o provedení platby z téhož dne, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 898 Kč, a to nejpozději do 30. 4. 2016 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná neuhradila ničeho, dluží tedy žalobkyni částku 4 398 Kč představující jistinu úvěru ve výši 3 500 Kč a poplatek ve výši 898 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 8. Podle ustanovení § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky. Jelikož na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 3 500 Kč, vznikla tím žalované povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaná však svoji povinnost vyplývající z úvěrové smlouvy nesplnila a poskytnutý úvěr včetně poplatku včas nezaplatila, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů na zastoupení účastníka advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 4 398 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ustanovení § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.