23 C 166/2021-18 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 834 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 2. 2020 mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná se k věci nevyjádřila. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. Na základě zjištění, učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 3. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 30 000 Kč tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla dne 21. 2. 2020 převedena na účet žalované, čímž tak došlo k čerpání poskytnutých peněžních prostředků. Zbytek peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč byl žalobkyní převeden na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaná se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnutý úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 10 000 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být žalobkyni splacen v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, přičemž splatnost první splátky byla stanovena na 20. 3. 2020. Žalovaná tak měla povinnost zaplatit částku v celkové výši 37 500 Kč (tzv. celková cena úvěru). Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru, kterými jsou strany vázány. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) 35, 2 % a také výši výpůjční úrokové sazby 21,55 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy řádně a včas, bylo jí dopisem ze dne 30. 6. 2021 oznámeno zesplatnění úvěru. Tímto dopisem, který jí byl odeslán téhož dne, byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 27 500 Kč byla zaslána žalované na její účet jako jistina úvěru a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaná dle úvěrové smlouvy měla zaplatit částku ve výši 37 500 Kč, představující celkovou cenu úvěru (jistina ve výši 27 500 Kč a poplatek ve výši 10 000 Kč). Poskytnuté peněžní prostředky se zavázala splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 21, 55 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni 30. 6. 2021 zesplatnila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a vyhověl žalobě co do žalované částky 12 358 Kč a úroků z prodlení, které žalobkyně v souladu s § 1970 o.z. uplatnila v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (§ 122 odst. 4) byl žalobkyni přiznán dohodnutý smluvní úrok ve výši 21,55 % pouze po dobu 90 dnů (za období od 1. 7. 2021 do 28. 9. 2021), poté byl žalobkyni přiznán úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. ve výši 8,25 % ročně. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak byla žaloba co do úroku ve výši 13,3 % ročně, představující rozdíl mezi dohodnutým smluvním a zákonným úrokem, zamítnuta. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když má účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Přiznané náhrady nákladů řízení v celkové částce 2 326 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 874 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 21 834 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.