23 C 5/2021-43 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 1. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 46 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 6. 2018 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovaným. Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí smlouvy také Předpis splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupila společnost [právnická osoba] (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba]) pohledávku za žalovaným žalobkyni. 2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Při tomto jednání žalobkyně na podané žalobě setrvala a navrhla, aby jí bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. 4. Předloženými listinnými důkazy prokázala žalobkyně pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzením žalobkyně v žalobě – právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 21 500 Kč, jež představuje celkové náklady spotřebitelského úvěru, to vše v 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky, kterými jsou strany vázány. Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 212, 32 % a také výši výpůjční úrokové sazby úvěru 28 %. Z doložené platební historie soud zjistil, že ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku celkem 14 000 Kč, a to v období od 19. 6. 2018 do 13. 1. 2020. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Na základě předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 19. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (červen 2018) činily v průměru 8,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 212,32 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než třiadvacetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 21 500 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19. 6. 2018, [číslo] je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 25 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč, má žalovaný dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění dopisem ze dne 18. 12. 2020, který mu byl odeslán téhož dne. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu do 2. 1. 2021. Žalovaný však ani přes tuto výzvu dlužnou částku neuhradil a následující den po uplynutí lhůty se dostal do prodlení. Soud proto kromě povinnosti uhradit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 11 000 Kč uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 3. 1. 2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 14. Ve výroku III. soud rozhodl o částečném vrácení zaplaceného soudního poplatku, neboť dle § 6 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je základem pro výpočet soudního poplatku cena předmětu řízení bez jejího příslušenství. V daném případě tvoří pohledávku bez příslušenství dlužná jistina úvěru ve výši 25 000 Kč a poplatky ve výši 19 000 Kč, celkem tedy 44 000 Kč. V souladu s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků, činí soudní poplatek ze základu vyššího než 20 000 Kč 5% z takto stanoveného základu, tj. 2 200 Kč z částky 44 000 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 1 760 Kč a následně k výzvě soudu doplatek ve výši 565 Kč, celkem tedy 2 325 Kč. Doplatek byl vyměřen na základě informací vyplývajících z petitu žalobního návrhu, kde předmětem řízení je učiněna částka 46 500 Kč bez bližší specifikace. Následně žalobce požádal o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 125 Kč, neboť předmětem řízení je jistina ve výši 25 000 Kč a poplatky ve výši 19 000 Kč. Zbývající část žalované částky tvoří její příslušenství (dlužný úrok ve výši 2 500 Kč). Ačkoli v samotném petitu žalobního návrhu byla jako jistina uvedena částka celkem 46 500 Kč, z jiných částí žaloby je zřejmé, že v uvedeném je zahrnuta i část příslušenství, a to úrok ve výši 2 500 Kč. Soud proto ve výroku III. rozhodl dle ustanovení § 10 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích o částečném vrácení soudního poplatku ve výši 125 Kč. Soud apeluje na žalobkyni, aby do budoucna přesněji formulovala své návrhy rozsudečných výroků, aby i z t