23 C 67/2022-58 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 175 635 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 21. 4. 2019 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovaným. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaného žalobkyni. 2. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na podané žalobě setrvala. Žalovaný se k jednání nedostavil. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 85 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit částku 54 059 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 946 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 28 669 Kč a vedení zákaznického účtu ve výši 12 444 Kč. K tomu si dále zvolil doplňkové pojištění, za něž se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 3 096 Kč, to vše v celkem 24 měsíčních splátkách po 5 924 Kč, přičemž poslední měsíční splátka činila 5 903 Kč. Celková výše poplatku tak činila částku 57 155 Kč (54 059 Kč + 3 096 Kč). Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů zápůjčky (tzv. RPSN) 67,29 % a také výši výpůjční úrokové sazby 14 % pro variantu 24 měsíčních splátek. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 5 924 Kč. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o úvěru, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel profesionál (a nikoliv tedy jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z.). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání této smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 8. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (duben 2019) činily v průměru 8,68 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 67,29 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než sedminásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 57 155 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 9. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 21. 4. 2019, [číslo] nazvaná jako smlouva o zápůjčce, je neplatná jako celek. 11. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 85 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 5 924 Kč, má žalovaný dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 79 076 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil včas (ve lhůtě do 17. 3. 2022), přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 076 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.