24 C 347/2020-51 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [_] [_], sídlem [adresa], [adresa] [adresa] [adresa], [_] [_] [_], [-], poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti dne [datum], což žalovaná stvrdila svým podpisem. Zápůjčka měla být vrácena do 22. 12. 2014, k čemuž nedošlo. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], na základě které přešla pohledávka na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nevrátila ani po té, co byla zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky vyzvána k jejímu dobrovolnému zaplacení. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) Právní zástupce žalobkyně souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 4.) Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované v hotovosti vyplatit zápůjčku ve výši 10 000 Kč s tím, že splatnost zápůjčky (částky 10 000 Kč jako jistiny a 3 000 Kč jako poplatku) byla stanovena na 24. 12. 2014. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předložené smlouvy o postoupení pohledávek datované dne [datum]. Dopisem ze dne 18. 1. 2018 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku ze dne 26. 1. 2018 plyne, že shora uvedené oznámení bylo doručováno žalované. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2020 byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky (doručování doloženo podacím archem ze dne 11. 6. 2020). 5.) Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6.) Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky (resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2391 o. z., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnutou finanční hotovost vč. poplatku (který není předmětem tohoto řízení) vrátí ve lhůtě do 24. 12. 2014. Žalobkyně doložila, že žalované na základě smlouvy o zápůjčce poskytla finanční prostředky. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a bylo eventuálně na ní, aby případně tvrdila a prokazovala opak. Po právním zhodnocení shledal soud výše uvedenou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, a to z titulu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby ve výši 405,56% ročně, pročež žalobkyni vznikl nárok toliko pouze na vydání bezdůvodného obohacení. Rovněž soud v řízení nezjistil žádné skutečnosti, které by svědčily o zániku závazku, a proto soud žalobě vyhověl zcela, co se týče jistiny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 26. 1. 2018. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 29. 1. 2018, a tedy od 30. 1. 2018 dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. byla již tato povinna plnit. Jelikož tak neučinila, dostala se od tohoto data do prodlení, a proto soud přiznal též příslušenství jistiny od tohoto data ve výši žalobkyní požadované. Co do zbytku požadovaného příslušenství - zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč v období od 25. 12. 2014 do 29. 1. 2018 nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku), když v tomto období nebyl dluh ještě splatný. 7.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy s ohledem na částečný úspěch ve věci, ale neúspěch v poměrně nepatrné části, byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH ve výši 21%, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) při použití ustanovení § 14b a. t. 8.) O lhůtách k plnění stanovených v tomto rozsudku bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., když tyto byly stanoveny jako běžné třídenní.