6 C 298/2021-60 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 85 374 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1.11.2020 do zaplacení, dále pohledávky ve výši 29 086,95 Kč a úrokového příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena 24.1.2020 smlouva o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 69 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši tzv. nominální úrokové sazby 89,28 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 5 738 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem březnem 2020 dle splátkového kalendáře. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za pojištění žalované splácet úvěr ve výši 185 Kč. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 19.5.2020, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 15.3.2019. Do této doby nezaplatila žádnou částku. Po zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny ve výši 84 305,17 Kč a úroku přirostlého ke dne zesplatnění ve výši 15 305,17 Kč. Novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit k datu v den následující po zesplatnění celého úvěru. Dále byla na základě smlouvy povinna uhradit smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů ve výši 200 Kč s příslušenstvím. Kromě toho smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru Kč za každý den prodlení od 1.11.2020 do zaplacení, ale žalobce v žalobě požaduje pouze smluvní pokutu ve výši 0,1 %, a to smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby v celkové výši 29 086,95 Kč. Ročně žalobce požadoval i úrok z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině v nominální roční úrokové sazbě 89,28 %. Konečně žalobce požadoval zaplatit úhrady za pojištění ve výši 370 Kč (2x 185 Kč). 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila na jednání dne 28.12.2021. Uvedla, že úvěr nesplácela v době, kdy přišla o práci u firmy [právnická osoba], neboť ji firma nemohla již zaměstnávat z důvodu pandemické situace. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 69 000 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že doba trvání úvěru byla 36 měsíců. Měsíční splátky ve výši 5 738 Kč měly být hrazeny nejpozději do 15. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 89,28 % ročně a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) 136,59 % Měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet byla stanovena ve výši 185 Kč. Základní celková částka, kterou měla žalovaná uhradit, činila 199 908 Kč. Sjednané úroky dle smlouvy běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, s tím, že i po zesplatnění úvěru i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině a hodnota nové jistiny úvěru, přičemž poskytovatel byl oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou k zesplatnění požadovat smluvní pokutu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení. Již v případě, že se dlužník ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, i její části, v délce třiceti dnů, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne 27.1.2020 bylo doloženo, že částka ve výši 69 000 Kč byla poukázána na účet žalované. Výzvou o zaplacení ze dne 15.4.2020 byla žalovaná upozorňována na možnost zesplatnění celého úvěru a výzvou z 19.5.2020 a z 22.9.2021 k zaplacení celé dlužné částky včetně smluvních pokut a úrokového příslušenství. 4. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané odměny poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB, soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů spotřebitelských úvěrů v rozmezí jednoho až pěti let poskytovaných bankami domácnostem ČR v lednu 2020 činila úroková sazba 8,19 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 144,91 % (RPSN ve smlouvě neodpovídá skutečné RPSN – viz č.l. 52 spisu), překračuje výše této sazby běžnou sazbu, poskytovanou bankovními institucemi více než o sedmnáctinásobek. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že zapůjčená částka 69 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou odměnu žalobce nikoli ve výši ve výši 199 908 Kč, nýbrž dokonce ve výši 206 568 Kč, tedy za odměnu nepřiměřenou. Soud na základě ustálené judikatury proto dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se odměny žalobce, je zcela nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z., a tudíž absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobce. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaná přistoupí na všechny podmínky žalobce, tedy včetně ujednání o úrocích a odměně poskytovatele úvěru. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele nepřistoupila, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. Soud věc proto posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. 8. Jestliže žalobce prokazatelně poskytl žalované částku 69 000 Kč a žalovaná dosud nic neuhradila, soud jí uložil zaplatit tuto částku včetně úrokového příslušenství i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Soud o splatnosti rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku soud žalobu z již uvedených důvodů zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož by v řízení úspěšnější žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila, soud o nákladech rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem V.