8 C 35/2021-27 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 635,36 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o sporožirovém účtu [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 14.7.2021 a přílohy [číslo] soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému sporožirový účet [číslo] Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný byl podle smlouvy povinen platit žalobkyni ceny za služby dle platného sazebníku poplatků. Žalovanému vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen vyrovnat. I přes upomínky žalobkyně nebyl debetní zůstatek na účtu vyrovnán a žalovaný tak žalobkyni dluží částku 3 635,36 Kč. Žalovaný na předmětné pohledávce ničeho neuhradil. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Jelikož se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku na účtu, byl povinen tento zůstatek dorovnat. Protože žalovaný ani po opakovaných výzvách žalobkyně zůstatek nedorovnal, je povinen žalobkyni tuto částku vrátit z titulu úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku pod bodem I. uvedeno. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za tři úkony advokáta 600 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč Lhůta k plnění byla stanovena na 15 dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.