23 C 22/2022-70 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 110 749 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27. 3. 2014 mezi žalobkyní a žalovanou. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Předloženými listinnými důkazy žalobkyně prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud hleděl k tomu, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaná tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnila. Výše označenou smlouvou žalobkyně prokázala její uzavření a její obsah. Ten odpovídal tvrzení žalobkyně v žalobě – žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 148,13 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 5 472 Kč Celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 196 992 Kč. Ze smlouvy soud zjistil také výši výpůjční úrokové sazby (tzv. RPSN) 148,13 %. Z tvrzení žalobkyně má soud dále za prokázané, že ze strany žalované byla uhrazena částka v celkové výši 87 829 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 27. 3. 2014 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 9. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (březen 2014) činily v průměru 15,11 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 148,13 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než devítinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se úroku ve výši 148,13 % je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 10. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 11. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně a tato tak zcela jistě neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 27. 3. 2014, [číslo] je neplatná jako celek. 12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 65 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Jak vyplývá z podané žaloby, žalovaná již na splnění svého dluhu uhradila částku ve výši 87 829 Kč. Svou povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení tak žalovaná již splnila před podáním žaloby a soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že podaná žaloba byla zcela zamítnuta, byla v řízení plně úspěšná žalovaná. Té však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl tak, že nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.