25 C 46/2022-19 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku 10 682,40 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy a smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen„ smlouva“) na účtu č. [bankovní účet] uzavřené dne 17. 7. 2015 mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovanou. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu 8 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala platit úrok 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý úvěr na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami, s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý úvěr v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalovaná však své povinnosti nedodržela a porušila smlouvu, když vznikl nepovolený debetní zůstatek. Nepovolený debetní zůstatek byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit, avšak tak neučinila ani po výzvě žalobkyně. S tím současně žalobkyně vypověděla smlouvu a dlužnou pohledávku převedla ze sporožirového účtu na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 pak postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z rámcové smlouvy a ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. [bankovní účet] ze dne 17. 7. 2015 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do výše 8 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr tak, aby povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku byl uhrazen a zůstatek účtu zůstal kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úrokovou sazbu 18,90 % ročně soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Žalobkyně povinnost plynoucí ze smlouvy splnila, když poskytla žalované předmětný úvěr tím, že umožnila na účtu č. [bankovní účet] realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaná však své povinnosti plynoucí ze smlouvy nedodržela, a to tím, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla povinna žalobkyni neprodleně uhradit, avšak tak neučinila, a to ani na základě výzvy žalobkyně ze dne 1. 8. 2020, v níž bylo současně provedeno vypovězení smlouvy o sporožirovém účtu. Dlužná pohledávka byla následně převedena ze sporožirového účtu na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Výpisem ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] je prokázáno, že žalovaná dluží žalobkyni částku 10 682,40 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet, částku 730, 40 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % ročně počítaného z jistiny za období od 2. 8. 2020 do 1. 6. 2021, částku 970,57 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2. 8. 2020, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do 1. 6. 2021 a dále na smluvním úroku 18,90 % ročně z částky 10 682,40 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a na zákonném úroku z prodlení 8,25 ročně z částky 10 682,40 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána i předžalobní výzvou ze dne 21. 6. 2021, avšak bez následné reakce žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku na žalobkyni. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 8. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr až do limitu 8 000 Kč, který žalovaná čerpala, přičemž překročila povolený debetní zůstatek a na sporožirovém účtu vznikl dluh ve výši 10 682,40 Kč, který žalovaná neuhradila, byť to byla její povinnost vyplývající ze smlouvy. Tím žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila. Proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a vypověděl ke dni 1. 8. 2020 smlouvu o sporožirovém účtu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 682,40 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.