6 C 1/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 740 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující je tento nárok požadován jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované. V podrobnostech pak žalobkyně uvedla, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 25.5.2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná měla povinnost tyto finanční prostředky vrátit včetně poplatků v celkové výši 4 440 Kč ve 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná však zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku v celkové výši 4 260 Kč. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla smlouvou ze dne 29.11.2019 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25.5.2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 4 440 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 58 týdenních splátkách po 180 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 10 440 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 195 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 260 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění v celkové výši 4 260 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. V souladu s ustanovením § 2991 o.z. pak pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 6 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 260 Kč, má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 1 740 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. 9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 740 Kč, soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni pak přiznal zároveň i nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a to ode dne, kdy byla žalovaná k vrácení bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 740 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.