6 C 7/2022-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 2 347 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující je tento nárok požadován jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované. V podrobnostech pak žalobkyně uvedla, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 22.2.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované vyplaceny finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaná měla povinnost tyto finanční prostředky vrátit včetně poplatků v celkové výši 13 220 Kč ve 60 týdenních splátkách po 487 Kč. Žalovaná však zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku v celkové výši 13 653 Kč. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla smlouvou ze dne 29.11.2019 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22.2.2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 13 220 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 60 týdenních splátkách po 487 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 29 220 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 215,85 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 13 653 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění v celkové výši 13 220 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. V souladu s ustanovením § 2991 o.z. pak pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 16 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 13 653 Kč, má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 2 347 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. 9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 347 Kč, soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni pak přiznal zároveň i nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a to ode dne, kdy byla žalovaná k vrácení bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 347 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.