8 C 314/2020-94 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 771 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 21. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 146,25 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách po 5 261 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od měsíce leden 2018 dle splátkového kalendáře. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, a proto došlo k tzv. zesplatnění celého úvěru k datu 26. 6. 2018, neboť se dostal do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné 22. 4. 2018. Před tzv. zesplatněním nezaplatil žalovaný žalobkyni ničeho. Po tzv. zesplatnění úvěru došlo podle smlouvy k tomu, že veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 61 371,92 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději ke dni zesplatnění úvěru. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě byl žalovaný povinen tuto smluvní pokutu hradit od 28. 6. 2018 do jejího úplného zaplacení. Kromě toho byl žalovaný povinen dle bodu 6.1. smlouvy uhradit smluvní pokutu za každou neuhrazenou splátku v částce 499 Kč tedy za splátky [číslo] [číslo] v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím. Dále podle bodu 6.2. smlouvy měl povinnost k náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % za dobu prodlení žalované, tj. od 28. 6. 2018 k datu vyhotovení žaloby činila částku 24 002 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky 50 000 Kč od 28. 6. 2018 do zaplacení ve výši 50 % ročně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání žalobkyně setrvala na podané žalobě. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 21. 12. 2017. Podle smlouvy činila celková výše úvěru částku 50 000 Kč, která měla být uhrazena v 18 splátkách po 5 261 Kč měsíčně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 94 698 Kč. Zápůjční úroková sazba přitom činila 146,25 % ročně, byla dohodnuta po celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činila 146,25 %. Podle bodu 2.2. smlouvy se smluvní strany dohodly, že po zesplatnění úvěru bude poskytovatel, tj. žalobkyně oprávněna požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky (113 637 Kč), kterou měl žalovaný platit za poskytnutí úvěru. Dle bodu 6.1. smlouvy jestliže se klient ocitl v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části v délce 30 dnů, měl poskytovateli za každou splátku uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. V bodě 6.5. smlouvy je ujednání, že pokud klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vznikne mu povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle bodu [číslo] smlouvy souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesměl přesáhnout součin čísla 0,5 a celková uvedená výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že žalovanému byla dne 22. 12. 2017 vyplacena částka 50 000 Kč. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Výzvami bylo prokázáno, že žalovaný byl upozorňován na možnost zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou z 19. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové částky 61 371,92 Kč s úrokovým příslušenstvím, jakož i k úhradě smluvních pokut. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení § 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Při právním hodnocením uzavřené smlouvy soud vycházel z toho, že mezi účastníky byla vyjádřena vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se však musel především zabývat platností uzavřené smlouvy s ohledem na výši sjednané úplaty poskytovatele úvěru. V tomto směru zohlednil rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Vycházel například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21Cdo 1484/2004, v němž tento soud dospěl k závěru, že dohoda, při které byly sjednány nepřiměřené úroky je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatným způsobem převyšuje obvyklou výši úroků, uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček. V rozsudku sp.zn. 33 Odo 236/2005 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu musí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry, uplatňované peněžními ústavy. Podle § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. je absolutně neplatným právním jednáním smlouva, ve které byly sjednány nepřiměřeně vysoké úroky. Při porovnávání souladu s dobrými mravy lze použít roční procentní sazbu nákladů (dále jen RPSN), která umožní porovnat smlouvu s přihlédnutím k veškerým složkám odměny poskytovatele úvěru. 7. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB soud zjistil, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2017 činila v průměru 9,14 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 146,25 % překračuje výše této sazby běžnou sazbu poskytovanou bankovními institucemi mohonásobně. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že částka ve výši 50 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou úplatu ve výši 44 698 Kč, a celkem měl tedy žalobkyni vrátit částku 94 698 Kč. Soud proto na základě ustálené soudní judikatury dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se této úplaty žalobkyně je nemravné a v rozporu s ustanovením § 580 o.z. ujednání absolutně neplatné. 8. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o výši sjednané odměny způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části za situace rozpoznala-li by strana smlouvy neplatnost včas. V daném případě soud vycházel ze skutečnosti, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Podmínkou uzavření smlouvy bylo nepochybně, že žalovaný přistoupí na všechny podmínky žalobkyně, tedy včetně ujednání o úrocích. Lze opodstatněně předpokládat, že pokud by na všechny podmínky poskytovatele klient nepřistoupil, k uzavření smlouvy by nedošlo. Za této situace soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná jako celek. 9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Jestliže žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, měl žalovaný povinnost uhrazenou část úvěru vrátit i na základě neplatné smlouvy, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Jestliže tak žalovaný neučinil, soud věc posoudil na základě ustanovení § 2991 o.z. o bezdůvodném obohacení, které musí žalovaný vydat. Současně má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbytek zapůjčené částky ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % jdoucím z této částky od 28. 6. 2018 do zaplacení. Ve zbytku uplatněných nároků byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 260,83 Kč, přičemž tato částka představuje 15,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 339 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanoven