8 C 357/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 2 674 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené 11. 1. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně tj. [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku na žalobkyni s účinností k tomuto dni. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené 11. 1. 2019 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 17 333 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 623 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 37 333 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 231,71%. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 17 326 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. Podle ust. § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí zápůjčky (plnění v celkové výši 19 858 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaná vrátila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 17 326 Kč, má žalovaná povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 2 674 Kč (rozdílu), a to bezprostředně poté, co byla k plnění žalobkyní vyzvána. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni částku 2 674 Kč a to včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o.z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 674 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.