8 C 361/2021-13 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 923,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 8. 2017 smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku nejpozději do 28. 2. 2018. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil. Prohlásila žalobkyně úvěr za splatný a stanovila žalovanému splátky v částce 400 Kč měsíčně. Protože žalovaný neplatil ani takto stanovené splátky a neplnil své povinnosti a vzhledem k tomu, že žalovaný ani po zaslané výzvě dlužnou částku neuhradil, věřitel celou pohledávku zesplatnil ke dni 12. 12. 2020. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 30. 8. 2017 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splatit včetně sjednaného úroku ve výši 16,9 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný kontokorentní úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto ji opravňují jednostranně od smlouvy odstoupit v případě porušení smlouvy žalovaným. Z dopisu žalobkyně ze dne 28. 2. 2018 vyplývá, že tento poskytnutý kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 28. 12. 2018 a stanovila žalovanému měsíční splátky v částce 400 Kč, když dlužnou částku měl uhradit včetně stanoveného úroku 14. 70 %. Protože žalovaný neplnil ani takto stanovené splátky žalobkyně úvěr ke dni 12. 12. 2020 zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z). smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně a následně po zesplatnění ve výši 14,70 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od smlouvy odstoupila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.