9 C 238/2016-57 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 203 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 9. 12. 2014 do 5. 1. 2015, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 12. 2014. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 9. 2022 uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, když požadovaná část jim byla již uhrazena. Žalobkyně podáním ze dne 26. 10. 2022 vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 203 Kč, když uvedla, že žalovaný dne 21. 9. 2022 uhradil dlužnou jistinu. Dále požadovala, aby bylo v řízení pokrčováno a bylo jí přiznáno příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení a dále náklady řízení v částce 1 977 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Smlouvou [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 12. 2014 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu zaměstnání. Pojistné mělo být hrazeno čtvrtletně po 703 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 9. 12. 2014. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a jí předloženého výpisu se podává, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 9. 12. 2014 do 5. 1. 2015 v celkové výši 203 Kč. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě, zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva ke dni 5. 1. 2015 zanikne. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 9. 12. 2014 do 5. 1. 2015 S ohledem, na to, že žalobkyně svým podáním ze dne 26. 10. 2022 vzala svou žalobu v rozsahu dlužné jistiny zpět, rozhodl soud o zastavení řízení co do výše jistiny, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí. Žalobkyni dále vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nař. vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno, proto bylo žalobkyni příslušenství v podobě zákonných úroků přiznáno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 735 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 Kč sestávající z částky 203 Kč za tří úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dále částka 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 a § 11 a.t. a náhrada paušálních výdajů v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 103 Kč ve výši 232 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.